Velkolepost přítomnosti nám uniká

Citace z eseje Přítomnost, který sám autor považoval za nejdokonalejší vyjádření svého konečného poznání, uvozuje pořad připravený z knižního souboru Hudba pramenů a jiné eseje Otokara Březiny (1989). Petr Holman (editor nejen esejů, ale také Březinovy poezie, dvojsvazkové Korespondence a autor řady statí a knih, uveďme alespoň Frekvenční slovník básnického díla Otokara Březiny, Březiniana a Březiniana II) objevil před třiceti lety v básníkově jaroměřické pozůstalosti nové, do té doby neznámé materiály. Zahrnul je pak do kriticky připraveného souborného vydání Březinových esejů, o sedm let později publikovaných ve 2. vydání, v poznámkové části doplněném a rozšířeném.

Na podzim 1989 se jednalo o obnovení Společnosti Otokara Březiny, v Památníku národního písemnictví se chystala výstava Mlčení Otokara Březiny – zahájená 16. listopadu – a vyšly básníkovy eseje. Byť někteří adresáti knižní zásilky děkovali (jak vyplývá z publikace Březiniana II) už v říjnu, vydání bylo oznámeno v tisku počátkem následujícího měsíce a 15. listopadu vyšla pochvalná glosa Jaromíra Slomka v MF: „S obdivem a úctou dnes čteme nedevalvované slovo Březinovo.“ Tak tedy v období Sametové revoluce vstupovala republika do svobodných časů s Otokarem Březinou a jeho eseji.

Jak symbolické! Právě Petr Holman připomíná, že:

Připomeňme také, že v roce 1928 obdržel Březina Státní cenu za literaturu a v průběhu let byl osmkrát navržen na Nobelovu cenu.

Sigismund Bouška už v roce 1897 o Březinově próze napsal, že je „hlubší než verš“. V roce 150. výročí Březinova narození (13. 9. 1868) proto ve Schůzkách s literaturou zalistujeme v knize básníkových „uměleckých esejů na filozofická témata“, jak svůj záměr sám v prosinci 1896 charakterizoval v dopise Anně Pammrové.

O tom, že jsou Březinova slova nejen nadčasová, ale také bolestně aktuální, hovořící k dnešku, svědčí i následující citát. „Nikoli národ v druhém národě, ale každý národ v hlubinách vlastní své bytosti má největšího svého nepřítele a nebezpečí,“ píše Březina v eseji Mír a dodává: „Věci mají svou cenu a krásu jedině tím, jak slouží dílu bratrského spojení duchů“.