Večírek na Seině na scéně poblíž Vltavy
Asi každý by chtěl alespoň jednou v životě navštívit Paříž a téměř každý, komu se to podařilo, pak o ní chtěl něco napsat, zazpívat, namalovat ji či alespoň vyfotografovat, a tím ji alespoň částečně zprostředkovat těm, kteří ji zatím nenavštívili. Přesně to, akorát v divadelní podobě, učinil Patrik Hartl. Jeho divadelní obrázek Paříže nese jméno "Večírek na Seině" a jeho spolutvůrci jsou v pozici herců Stanislav Zindulka, Romana Sittová a Martin Hofmann.
Skromné podium Violy nedovoluje příliš scénických prvků, ale tato inscenace je ani nepotřebuje. Stačí pár předmětů (sud, stůl atp.) a na jevišti je celá Paříž. Samozřejmě především díky kresbě na horizontu, na níž jsou stylizovanou kresbou vymalována nejdůležitější místa Paříže, a události odehrávající se na nich v rozličných dobách. Tak ostatně vypadá i představení. Procházíme Paříží v čase a prostoru a všichni tři účinkující se postupně střídají v rozličných postavách, které jim tu více, tu méně "ožijí pod rukama". Každý z herců si však v inscenaci najde tu svoji nejlepší polohu.
Stanislav Zindulka exceluje v pozici "zloprcka" Napoleona, kterého dějiny nutí stále vystupovat na triumfální sloup a zase z něj slézat do depozitáře. Romana Sittová zase nejlépe ztvárňuje půvabné pařížské dívky plné sexappealu a rozličných komických rozmarů - zkrátka temperamentní pařížské paničky všech dob. Martin Hofmann pak nejlépe zosobňuje bohémy, rozervance a jakékoli vínem poblouzněné umělce, floutky, vrahy a především kohokoli, jemuž role dovoluje házet šibalské očko přes rampu a komunikovat s divákem.
Nejen posledně zmíněnými rušeními rampy, ale vůbec celým pojetím je inscenace velmi komunikativní a vtahuje diváka do děje a především do místa - do Paříže. Kdo někdy v Paříži byl, jistě si při do češtiny přebásněných písních a výjevech z historie vybavuje své zážitky a pocity z jejích uliček a bulvárů. Kdo v ní nebyl, snad alespoň trochu pocítí genius loci tohoto velkoměsta, a až se z ní vrátí (neboť každý do ní jednou vyjede), asi dá tvůrcům za pravdu. Paříž je taková jako inscenace. Trochu eklektická, malinko zmatečná, ale plná života, bohémů, krásných temperamentních dívek a dějin. Historie její pražské podoby se ve Viole píše od 3. března 2005.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
