Van Dongen, mistr moderní barvy, na pařížské výstavě

Ve své době se říkalo, že Van Dongen byl největším rivalem Henriho Matisse, s nímž sdílel pohled na život fauvistů. Výstava v pařížském Muzeu moderního umění, navazující na starší expozice v Monacu, Montrealu či Rotterdamu, přibližuje dílo autora, ale také kontroverzní etapy jeho života. Posledních třicet let, poznamenáno například nestoudnou návštěvou Třetí říše v roce 1941 na pozvání oficiálního sochaře hitlerovského Německa Arno Brekera, je zastoupeno méně.

Paradoxní je, že nizozemský malíř Van Dongen byl zpočátku modernistickým volnomyšlenkářem, nakládajícím svobodně a anarchisticky s barvami. Jeho práce byly výsledkem neuvěřitelné pečlivosti a moderní koncepce umění. Podobně jako Matisse osvobodil naši barevnou imaginaci od její závislosti na vnějším světě. Na rozdíl od svého souběžníka však volil co nejprudší kontrasty i odvážné kombinace barev. Koketoval spíše s provokací, revolučními koncepcemi nové doby, ačkoliv miloval zároveň luxus a bohémský život.

Z Holanďanových pláten však nesálá matissovská v uvozovkách radost ze života, ale vášeň kabaretů i expresivita ulic, které jsou plné ohňostrojů. Vždyť Van Dongen měl blíže k přátelům z expresionistického hnutí Die Brücke, naopak neholdoval Bracqueovi ani kubismu. Jeho tahy štětcem nabírají na podobné násilnosti, před níž nebylo slitování, stejně jako syrových efektů. Jsou plné rozporů, stejně jako barev.

Malíř na jedné straně četl v mládí nizozemského libertince Ferdinanda Domela či dokonce ilustroval vydání Kropotkinovy knihy Anarchie, její filozofie a ideál. Stýkal se s anarchistickým kritikem Felixem Fénéonem a spolupracoval s tehdejší La revue Blache. Výstava přibližuje i některé kresby a karikatury do novin, například jeho karikaturu odsuzující zotročení černochů v Africe.

Chtěl svrhnout svět, anebo především žít a bavit se? Z Van Dongenových obrazů prosvítá i zcela jiné ladění, ovlivněné snad nejvíce jeho cestou po Středomoří. Tam maloval nejrůznější španělské i arabské ženy a přitom objevoval smyslnou krásu jižního slunce, stejně jako pohodlného života. Je vidět, že Van Dongen uměl dopředu kalkulovat s publikem a vyvolat zamýšlený efekt. Některé z tehdejším aktů ve své době vyvolávaly i skandály. Jeden zvlášť erotický obraz dokonce obestírá legenda se zabavením policie.

Jak vidno, tento malíř dovedl být zároveň anarchistou i bohémským snobem, který žil v době, kdy ještě malířství mohlo být otázkou života a smrti. A obojí Van Dongem zvládal s velikou vášní a chutí do života.