Válka s mloky Divadla Aqualung – recenze

Divadlo Aqualung v čele s principálem Luborem Šplíchalem udržuje někdejší tradici divadla Nablízko a je na naší divadelní scéně zvláštním fenoménem. Nepouští se do neočekávaných experimentů, ale udržuje linku příjemné trochu naivistické divadelnosti, která se v poslední době vytrácí. Typická je pro ně hravost, setkávání prvků nejrůznějších žánrů, využití živé hudby, kreslené scény, hry s předměty, humorné nadsázky, slovních a pohybových gagů a chvílemi až infantilních studentských legrácek.

Po dokonalém studiu tzv. pokleslých žánrů naznačila loňská premiéra Mistra Husa příklon k vážnějším tématům. A těch Čapkova Války s mloky nabízí nepřeberně. Ať už jde o to, jak si lidský rod pod sebou podřezává větev tím, že se snaží znásilnit cosi, co se po čase logicky vzepře, ale také zkoumání systému fungování kapitalismu ve všech společenských a ekonomických aspektech, či stále výraznějšího, manipulativního vlivu médií.

Rozsáhlý, více než 200stránkový Čapkův román však není úplně snadné převést na scénu. Ondřej Lážnovský si s adaptací poradil docela zručně, všechny důležité linie příběhu zůstaly zachovány a na scéně jsou obohaceny typickou tvůrčí metodou Aqualungu.

To je zároveň výhoda i nevýhoda výsledného díla. Diváci se tu setkají se starými známými grify, proměnou herců v množství epizodních (mnohdy schematicky pojatých) postav či drastickou tarantinovskou nadsázkou (např. v názorném vědeckém výzkumu zkoumajícím trvanlivost a výdrž mloků). Chvílemi se tak divák v ději trochu ztrácí a výstavba jednotlivých gagů se občas zdá až nepatřičně dlouhá (nejvýrazněji v epizodě setkání kapitána Vantocha s podnikatelem Bondym).

Nicméně, pro spřízněné duše tu fungují prověřené jistoty, jak v hereckých kreacích Lubora Šplíchala, Viktora Dvořáka, Petra Gelnara, Zbigniewa Kaliny, Václava Krátkého, Ondřeje Lážnovského či zlatovlasé divy Zity Morávkové, tak v množství vtipných výtvarných nápadů – kdy se např. v papírovém moři odehrávají nejen nevinné hrátky s mloky, ale dojde i na potápění korábů či všeobecný masakr. A jako obvykle, bonusem je kvalitní živá hudba v provedení orchestru Aquajazz, včetně chytlavých písniček (autory jsou Matěj Belko a Tereza Krippnerová).

Je to zkrátka rodinné představení, které nejlépe funguje právě za vlahé noci, na plující lodi, kdy do děje nenadále vstupují i světla a zvuky zvnějšku. To vše parta z Aqualungu umí vzít do hry, a jste-li správně naladěni, večer s nimi si příjemně užijete.