Václav Houdek: Neobrazy

7. září 2009

Přestože je jméno Václava Houdka spojováno zejména s jižními Čechami, ať už jde o jeho rodiště, tvorbu nebo vystavovatelskou činnost, jedním z motivů jeho děl je také pražský Vyšehrad. Kde jinde by se tedy měly jeho práce během svého putování objevit než právě na tomto pověstmi opředeném místě. Výstavu Houdkových obrazů, která si pro tuto příležitost vysloužila název Neobrazy - Vyšehrad 2009, genius loci, můžete vidět v Galerii Vyšehrad až do 28. září.

Ačkoli v současné době pobývá Václav Houdek v Praze, vnitřně se cítí být i nadále ryzím Jihočechem. V jižních Čechách se narodil a do této oblasti se také neustále a rád vrací. Vábí ho tam zejména místní krajina, která ho už dlouhá léta okouzluje, jíž se nechává unášet a kde také vzniká většina jeho děl. Své první obrazy tu začal malovat už v útlém mládí. Při své práci se prostřednictvím plátna a štětce ponořuje do mlh nad vodními hladinami jihočeských rybníků, do lesů, ale i do atmosféry tamních měst nebo vesniček. Skrze své malby se ale velmi často vydává také do mystických památných míst, na hřbitovy, do prostředí starobylých hradů či katedrál. Právě jejich tajuplná atmosféra se do jeho prací promítá velmi výrazně.

Tlumená exprese

Houdkův smysl pro detail

Houdkova tvorba zahrnuje jak olejomalby (na plátně či sololitu), grafiky a kresby, tak také trojrozměrné objekty, asambláže a koláže. U nich využívá nejrůznější materiály, nejčastěji dřevo, ale i barevné kameny, korálky, karton, glazované střepy a mnohé další. Houdkovou doménou jsou spíše experimentální tvorba inspirovaná konkrétními motivy, veskrze, "popisné" malby jsou však u něho spíše výjimkou.

Mluvou štětce a hutných, zpravidla velmi tlumených barev se Houdek zamýšlí nad tématy jako je život, stáří, samota či smrt, hloubá nad lidskými osudy, vrací se do vzpomínek. Řadu jeho prací spojuje duchovno, nostalgie, tajemství a někdy možná i jistá ponurost či stesk. V prostředí starobylého Vyšehradu to vše získává přídech takřka sakrální.

Houdkovy obrazy se vyznačují především hutnými tlumenými barvami a mystickou atmosférou

Většina Houdkových obrazů, které lze ve vyšehradské galerii vidět, disponuje schopností zahrnout diváka do svého "příběhu", donutit ho k zamyšlení a hloubat nad významem či poselstvím viděného. Možná je to dáno tématy, jimž se zabývají, možná jejich přirozeně integrující, sugestivní silou, kterou jsou vybaveny. Žádný z nich však v sobě zároveň nedokáže popřít ani druhou, neméně výraznou interpretační rovinu: je jí vlastní osobnost jejich tvůrce, se všemi jeho pocity, myšlenkami a bezesporu aktuální náladou, kvůli nimž zůstává mnohé z toho, co Houdkovy obrazy vyjadřují, skryto. Ale tak už to v umění přeci bývá.

V. H.

V prostředí starobylého Vyšehradu získávají Houdkovy obrazy takřka sakrální přídech

Velmi charakteristické jsou pro Houdka také velké formáty. Ty nejenže dodávají jeho obrazům na působivosti, ale umožňují jakési "dvojí vidění" - zblízka si lze všimnout každého detailu a mnoha drobných motivů a rafinovaných tahů, které by jinak bylo lze přehlédnout, a z odstupu, který zas umožňuje na obraz hledět jako na jednolité dílo, jako na komplexní výjev. Škoda jen, že druhý způsob náhledu skromné prostory vyšehradské galerie příliš nedovolují.

Václav Houdek vystavuje své obrazy nejen v České republice, ale také v Německu, Itálii či v Kanadě. Poznáte je nejen podle jeho charakteristického a velmi ojedinělého malířského rukopisu, ale také podle skromných iniciál V. H. Obrazy, které vznikly ve třetím tisíciletí, jsou navíc opatřeny pouze poslední číslici roku vzniku.

Některé obrazy, které můžete na výstavě vidět, jsou prodejní.

Neobrazy - Vyšehrad 2009, genius loci
(1. - 28. 9. 2009)

Galerie Vyšehrad, V Pevnosti 159/5b, Praha 2

Otevřeno: denně 9:30 - 18:00 hod.

Kurátor: Doc. MUDr. Petr Čáp, PhD.

autor: Lucie Černá
Spustit audio

Více z pořadu