V Gyumri se žije za mrtvé
"V 11.40 budeš stejně starý jako byl tvůj bratr, když zemřel. Od této chvíle budeš žít svůj život," říká v dokumentu Jany Ševčíkové matka synovi, která do této chvíle nebyla schopna vyslovovat jeho jméno. Je totiž stejné jako jméno jejího prvorozeného syna, který zemřel před 20 lety při ničivém zemětřesení v arménském městě Gyumri... UVNITŘ TRAILER!
Není to poprvé, co lze v kinech zastihnout dokument režisérky Jany Ševčíkové. Naposledy v roce 2002 skvěle zachytila japonského divadelníka Mina Tanaku při tvrdé práci se svými studenty, kteří za ním přijíždějí učit se na jeho farmu. Tentokrát vedl "dokumentaristický nos" režisérku do arménského města Gyumri. Zde proběhlo v roce 1988 zemětřesení, které pohřbilo 25 tisíc obětí (neoficiální údaje hovoří o daleko vyšším čísle), přičemž třetinu mrtvých představovaly děti.
Obranou a (ne)lékem proti hrozivému smutku obrovského počtu rodičů se v Gyumri stalo početí nových dětí (vlastně téměř generace), které pojmenovali po zemřelých. Ševčíková si pro dokument vybrala 8 takových rodin, přičemž hlavními zpovědníky jsou právě děti, které jsou svým "náhradnictvím" ovlivněné, povídají si se svými sourozenci, které znají jen z fotografií, mají pocit, že do nich vstupují, zjevují se jim.
Kamera často slouží jako prostředek ke vzkazu do záhrobní říše a lidé v dokumentu jí bezmezně věří, jsou jako otevřená kniha obrovské tragédie. Nejednou při tom tuhne krev žilách: "Když se dívám na bratrův hrob, je to jako bych se díval na obraz vlastního hrobu," říká se sklopenýma očima asi patnáctiletý chlapec. Podobně starý kolega zase na svůj věk nečekaně hluboko uvažuje: "Jestli je bratr skutečně ve mě, nemohou mne s ním srovnávat, protože člověk se přece nemůže srovnávat sám se sebou."
Gyumri je příběh, který by v literatuře obstál jako námět pro velký román. Jenže Gyumri je příběh skutečného života. Života po smrti, s níž se nelze srovnat. A přesto je třeba žít.
Jana Ševčíková, mimochodem držitelka řady mezinárodních ocenění, se dostala hluboko pod povrch věci. Natočila opět film se silnou výpovědí, který vás navzdory všudypřítomnému smutku nemá za úkol plitce rozplakat. Gyumri je spíše dokumentární psychologická studie, která vás zcela jistě "správně vykolejí" a nenechá jen bezmyšlenkovitě odejít z kina.
Související odkazy: oficiální stránky filmu, ČSFD (flash trailer)
Gyumri, dokument, Česká republika, 2008, 68 min.
Scénář a režie: Jana Ševčíková, kamera: Jaromír Kačer, Stano Slušný, střih: Anna Ryndová, zvuk: Jaroslav Jehlička, Kateřina Pavlovská
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
