Upřímný dokáže být každý opilec, o pravdivost se ale musíme snažit. Vratislav Kadlec a Ondřej Hrabal představují své debuty

Literatura je doslova jejich denním chlebem a točí se kolem ní nejeden rok, loni navíc vydali své knižní prvotiny. Jedním z nich je Vratislav Kadlec, který se živí jako literární překladatel z angličtiny, pracuje jako redaktor a po mnoha letech psaní do šuplíku mu loni vyšla debutová sbírka fantaskních povídek nazvaná Hranice lesa. A právě hranice v širším slova smyslu jsou pro sbírku klíčové.

Hranice autenticity

„Hranice je místo, kde se věci vyjevují. Teprve když dojdeme na nějakou hranici, můžeme říct, kde jsme skutečně byli, a to platí o zeměpise, o lidech, stejně tak i o historických událostech,“ přibližuje v ArtCafé autor povídek, které nám mohou svou absurditou místy evokovat Borgese nebo Kafku, nicméně nesklouzávají k jejich kopírování a mají svou vlastní jedinečnou poetiku.

Některé povídky tematizují autenticitu, kterou ale spíš ironizují. „Autenticita je problematický termín. Dnes je to módní slovo, ale já si nejsem úplně jistý, co to je. Pro mě je mnohem důležitější pravdivost – nakonec upřímný dokáže být každý opilec, ale aby byl člověk pravdivý, to už se musí snažit,“ říká v ArtCafé Kadlec, který je mezi třemi nominovanými na cenu Objev roku v letošním ročníku cen Magnesia Litera.

Věděl jsem, že bych chtěl začít používat pomlčky, když jsem četl Emily Dickinson.
Ondřej Hrabal

Ondřej Hrabal je úspěšný slamer, organizátor kulturních akcí, včetně ostravského literárního festivalu Inverze a mimo jiné také vedoucí nakladatelství. Loni mu vyšla první sbírka básní nazvaná Nezkoušej se usmát.

„Básně jsem psal poslední čtyři roky, loni jsem je ukázal Honzovi Těsnohlídkovi, kterému se líbily, a tak jsem na nich začal pracovat jako na ucelenější sbírce,“ popisuje cestu ke svému debutu Ondřej, který sbírku v Těsnohlídkově nakladatelství nakonec i vydal. „Měl jsem strach nechat někoho cizího zasahovat do svých básní, a kdybych je měl anonymně posílat do nakladatelství, těžce bych to nesl. S Honzou to byl pěkný dialog.“

Přijde mi zvláštní, když mladí básníci používají archaismy.
Ondřej Hrabal

„Poezie je pro mě protipól slamu: snažím se ji úmyslně a systematicky kondenzovat. Pokud cítím, že je nějaké slovo nepřesné nebo zbytečné, snažím se ho nahradit, nebo vyhodit,“ upřesňuje autor motivaci k psaní velmi úsporných básní plných pomlček a závorek. „Nechci vysvětlovat, co závorky znamenají. Je to hra a člověk na to během čtení určitě přijde.“