U2 hledí za horizont
Skupina U2 se stala v současné hudbě zajímavým fenoménem. Mnoho lidí chápe její hudbu a texty jako dokonalé vyjádření životních pocitů jedné - nebo dokonce několika - generací. Významný je přitom duchovní podtext jejich písní, se kterým se může ztotožnit snad každý. Tři ze členů skupiny jsou křesťané a hledání Boha, o kterém se v jejich písních mluví, rozhodně nevylučuje těžké otázky. Pozítří vychází jejich dlouho očekávané CD.
Písničky z nové desky irské kapely U2 mohou být stejně tak milostným dopisem ženě jako jejímu Stvořiteli. A také zápisky o tom, co se zpěváku a textaři Bonovi honí hlavou.
U dublinské čtveřice, která je pohromadě třiatřicátým rokem, to tak bylo vlastně od začátku. Deska No Line On The Horizon, vycházející v pondělí, je však přesto přelomová. Po dvou předchozích albech, kde si U2 vystačili s uměním napsat slušnou písničku a s typickým zvukem 80. let, bylo třeba "klasické" U2 přece jen trochu ozvláštnit.
Povedlo se - avantgardní skladatel a producent Brian Eno použil písně U2 jako výchozí materiál pro koláže, muchláže nebo leptáže, jak kdysi říkal výtvarník Jiří Kolář svým tvůrčím metodám. Nové písničky U2 jsou i přes svůj vrstevnatý zvuk přehledné a zpěvné, ušité pro obří stadiony, kde nejslavnější rocková kapela současnosti vystupuje.
V textech je patrná lehká euforie ze změny politického kurzu západního světa, podobně jako třeba u posledního alba generačně blízkého Bruce Springsteena. Kdybychom zůstali u biblických přirovnání, na něž se Bono i tentokrát často odvolává, žalmy tentokrát vystřídala Šalamounova Píseň písní, jakési nové okouzlení pestrostí.
Mnohé napověděl už klip ke skladbě Get On Your Boots, smyslově bohatá hostina, tolik rozdílná oproti strohému, bojovnému klipu ke skladbě Vertigo, který uváděl desku minulou.
Nové album v sobě skrývá jedinou nástrahu a tou je Bonova dvojrole - jako by v textech chvílemi nevěděl, jestli zpívá v rockové kapele, anebo zachraňuje svět. Jenomže to mu, jako už tolikrát, fanoušci U2 nesjpíš odpustí.
