Tristan a Isolda mladě a hravě

Inscenace se vymyká běžnému repertoáru Městských divadel pražských, a tak si možná bude hůře hledat diváka. Neoslňuje hereckými výkony, nehrají v ní hvězdy. Připomíná spíše hledačský počin, který bychom očekávali třeba v Disku. Je mladá a pro mladé, spoléhá na ansámblovou souhru, v mnoha rolích se střídá celkem sedm herců. Jednoduché prvky scénografie Marie Raškové, především rozměrné lehké plachty symbolických barev, nesou různé významy. A podobně jako prostředí, také hudba se vytváří přímo na scéně, kde na bubny hrají sami protagonisté.

Spišákův Tristan a Isolda je stylizován jako hra na divadlo a tento odstup si důsledně drží především v první polovině. Herci příběh vyprávějí a přitom jej i ztvárňují na jevišti Jejich jednání je tak skrytým komentářem, do něj vtisknou ironický nebo zlehčující odstup od té či oné repliky či akce. A právě odtud pramení zmiňovaná hravost spoléhající na fantazii a imaginaci diváků.

Epizodní roli barbarského Morholta si užil Rostislav Novák, který jej pojal jako primitivného bojovného zloducha. V této úloze přehrává, a tak je všem jasné, že je vše jen hra. Hynek Čermák ztvárnil autoritativního a trochu těžkopádného krále Marca. Vystoupení Lucie Pernetové, která prostřídá všechny vedlejší ženské role, je příjemným překvapením. Pryč je její obvyklá infantilní dikce učitelky z mateřské školky! Odstup od rolí Blanchfleur, Brangieny, Isoldy Běloruké a dalších jí svědčí tak, že její ženské postavy jsou výraznější než titulní hrdinka Isolda Zuzany Kajnarové. Tato role není příliš dramatická, Isolda se spíše nechá smýkat událostmi. Jejiho partnera Tristana ztvárnil Jakub Prachař, jehož éterický vzhled výrazně kontrastuje s hromotluckým králem Marcem či Morholtem. Pro roli úlisného Andreta byl výborně vybrán Jaromír Nosek. Záporný našeptávač a pleticha Andret je jednoznačný jako postava z pohádky, což se v tomto případě do stylizované inscenace hodí.

Příběh v druhé polovině večera bohužel opouští pečlivě udržovanou úroveň hry na divadlo, příliš se vleče díky kontinentální epizodě s Isoldou Bělorukou a poněkud zbytečně vřazuje doslovné kopulační pohyby do jinak vášnivé a cudné inscenace operující s náznaky a imaginací.

Spišákův počin je rozhodně chvályhodný, klade nároky na všestrannost herců, kteří se s množstvím rolí, akrobatickými prvky i hudebními vložkami poprali úspěšně. Doufám, že si fantazií obdaření diváci do pražského ABC cestu najdou.