Touha uniknout přízrakům minulosti. Ibsenovo rodinné drama v Dejvickém divadle

Máme vůbec v životě nárok na štěstí? Helena Alvingová, hlavní hrdinka Ibsenovy hry Přízraky, věří, že ano. Naopak rodinný přítel, pastor Manders, se ji snaží přesvědčit o opaku. Ač věří tomu, že jeho úmysly jsou jen ty nejlepší, všechny okolo sebe spíše dusí. Do příběhu vstupuje s celou řadou kázání o tom, že náš život se má řídit povinností, a to nejen k druhým, ale hlavně k Bohu. V inscenaci Dejvického divadla se v těchto rolích představí Klára Melíšková a Martin Myšička.

Přízraky|foto: Hynek Glos

V domě Alvingových se skrývá tajemství, pravda, ze které jde strach a kterou může objasnit jen Helena Alvingová. Její štěstí z návratu syna Osvalda se velmi brzy promění v úzkost, protože se začnou otevírat staré rány.

Všichni si s sebou neseme svou minulost. A nepracujeme-li s naší pamětí jako s nástrojem, tak si pak může dělat, co chce. A přitom by měla být předmětem přemítání a věcných rozhovorů. Přízraky jsou pak obrazy něčeho, co je neuspořádané, nevyřešené, a tudíž i to, co je frustrující. A kloudným záměrem celého našeho inscenování je ty záležitost začít řešit. Protože když je řešit nebudeme, zůstaneme v pasti přízračných minulostí.
Jiří Pokorný

Přízraky|foto: Hynek Glos

Všichni okolo paní Alvingové se celou dobu domnívali, že její manžel – majetný a vážený muž - žil spořádaným životem. Opak byl ale pravdou. Alvingová se pastoru Mandersovi svěří s manželovou zhýralou minulostí a na důkaz odhalí i původ své schovanky Reginy, která je nemanželskou dcerou jejího zesnulého muže. A jelikož Osvald a Regina v sobě nacházejí zalíbení, musí Helena Alvingová zbavit svého syna ideálů o jeho otci.

Otázka je, jak se člověk dokáže zachovat v danou chvíli. Odvaha znamená něco uskutečnit v danou chvíli a statečnost je pak to, když v tom vytrváme. Nikdy ale nevíme, co je správné.
Jiří Pokorný

Přízraky|foto: Hynek Glos

Rodinné drama Přízraky bývá označováno za přelomové dílo moderního dramatu. Má rozměr tragédie, ale psané všední prózou. Jiří Pokorný ve spolupráci se scénografem Petrem Novákem zasazují děj do realistických kulis pokoje z konce 19. století. Každý kus nábytku či dekorace, ale i kostýmy tuto dobu připomínají. Důraz je kladen na situaci a sdělení obsažené v textu interpretovaného herci. Společně s Klárou Melíškovou a Martiněm Myšičkou v inscenaci účinkují Vladimír Polívka, Veronika Khek Kubařová a Pavel Šimčík.