Tomáš Řehák, ředitel Městské knihovny v Praze

Hosté Telefonotéky, na které se můžete těšit.

Ten kdo se na Městskou knihovnu v Praze dívá stále ještě očima svého dětství, byl asi vyprávěním úterního hosta v Telefonotéce hodně překvapen. Pobočky pražské knihovny jsou dnes už mnohem víc než jen místem, kde se potkávají věrní čtenáři. Jak si knihovny hledají své (nové) místo v dnešní informační době?

Jak se Městská knihovna v posledních letech proměnila? A co všechno tzv. navíc čtenářům nabízí? (například během akce Po zavíračce v Městské knihovně v Praze lidé hrají deskové hry, poslouchají živou hudbu. Již barokní knihovna na zámku sloužila i jako koncertní síň či byla dějištěm kulturních akcí. Prostředí, které je kultivované, kulturní a zároveň veřejné, společné, k takovému využití přímo vybízí.). O všem, co knihovny a jejich pobočky a čtenáře spojuje i rozděluje, jsme hovořili za doprovodu vybrané hudby.

RNDr. Tomáš Řehák, ředitel Městské knihovny v Praze, se narodil se roku 1964 v Praze. Je absolventem Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy v Praze, obor Teorie pravděpodobnosti a matematická statistika. Do knihovny nastoupil v roce 1992 na pozici „experta pro automatizaci knihovních agend“ v nově vznikajícím Oddělení automatizace. Jeho tehdejším úkolem bylo zajistit plynulý přechod výpůjčních agend z papírové do elektronické podoby a vývoj vhodného knihovnického systému. Výsledkem je vlastní systém pro Městskou knihovnu v Praze, který dostal název Koniáš. Ředitelský post v knihovně zastává od roku 2002.

Z rozhovoru s Tomášem Řehákem:

Městská knihovna v Praze |foto: Městská knihovna v Praze

V čem vidíte budoucnost městské knihovny?Jedním z rysů dnešní společnosti je to, že zejména ve velkoměstě mizí veřejný prostor. A knihovna, to je veřejný prostor par excellence, a ještě navíc bezpečný a kultivovaný. My máme za úkol tento prostor udržovat, aby se tu mohli potkávat lidé napříč generacemi i sociálními vrstvami. Takže budoucnost knihovny vidím v tom, že má sloužit jako místo setkávání. A samozřejmě je tu ještě jeden úkol, a to pomáhat lidem orientovat se v informacích.

Jak to myslíte?Lidstvo totiž během strašně krátké doby přešlo z tisíce let trvající etapy, kdy byly informace nedostatkovým zbožím, do fáze, kdy je má k dispozici kdokoliv, ale nemá čas a energii se v nich orientovat. To je vlastně pro knihovnu úžasná příležitost. Pořád máte člověka a informaci a chcete je dát dohromady. Dřív šlo o to, mu tu knížku zprostředkovat, protože si ji třeba nemohl koupit, teď je to o tom, že pomáháme člověku zformulovat jeho potřebu. Musíme lidem také pomoci v tom, aby nepřijímali rozhodnutí na základě nepravdivých informací. To je teď velmi aktuální i v souvislosti s uprchlickou krizí. Také v tom je budoucnost knihovny. Měla by pomáhat s integrací přistěhovalců, což mimochodem neznamená pracovat jen s přistěhovalci, ale i s většinovou populací. Takhle fungují hlavně knihovny v USA.

Kde ve světě ještě čerpáte inspiraci?V Evropě jsou nejlepší knihovny v pásu od Nizozemska přes Skandinávii až do Finska. Tam je to jedna skvělá knihovna vedle druhé. Výborné knihovny jsou také v Německu a pro někoho možná překvapivě třeba i v Singapuru.

Čtěte také: Archiv odvysílaných dílů Telefonotéky.