Tomáš Řehák, ředitel Městské knihovny v Praze
O knihách, informacích i dnešní roli knihoven ve společnosti - s RNDr. Tomášem Řehákem, ředitelem Městské knihovny v Praze.
Hosté Telefonotéky, na které se můžete těšit.
Ten kdo se na Městskou knihovnu v Praze dívá stále ještě očima svého dětství, byl asi vyprávěním úterního hosta v Telefonotéce hodně překvapen. Pobočky pražské knihovny jsou dnes už mnohem víc než jen místem, kde se potkávají věrní čtenáři. Jak si knihovny hledají své (nové) místo v dnešní informační době?
Jak se Městská knihovna v posledních letech proměnila? A co všechno tzv. navíc čtenářům nabízí? (například během akce Po zavíračce v Městské knihovně v Praze lidé hrají deskové hry, poslouchají živou hudbu. Již barokní knihovna na zámku sloužila i jako koncertní síň či byla dějištěm kulturních akcí. Prostředí, které je kultivované, kulturní a zároveň veřejné, společné, k takovému využití přímo vybízí.). O všem, co knihovny a jejich pobočky a čtenáře spojuje i rozděluje, jsme hovořili za doprovodu vybrané hudby.
RNDr. Tomáš Řehák, ředitel Městské knihovny v Praze, se narodil se roku 1964 v Praze. Je absolventem Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy v Praze, obor Teorie pravděpodobnosti a matematická statistika. Do knihovny nastoupil v roce 1992 na pozici „experta pro automatizaci knihovních agend“ v nově vznikajícím Oddělení automatizace. Jeho tehdejším úkolem bylo zajistit plynulý přechod výpůjčních agend z papírové do elektronické podoby a vývoj vhodného knihovnického systému. Výsledkem je vlastní systém pro Městskou knihovnu v Praze, který dostal název Koniáš. Ředitelský post v knihovně zastává od roku 2002.
Z rozhovoru s Tomášem Řehákem:
V čem vidíte budoucnost městské knihovny?Jedním z rysů dnešní společnosti je to, že zejména ve velkoměstě mizí veřejný prostor. A knihovna, to je veřejný prostor par excellence, a ještě navíc bezpečný a kultivovaný. My máme za úkol tento prostor udržovat, aby se tu mohli potkávat lidé napříč generacemi i sociálními vrstvami. Takže budoucnost knihovny vidím v tom, že má sloužit jako místo setkávání. A samozřejmě je tu ještě jeden úkol, a to pomáhat lidem orientovat se v informacích.
Jak to myslíte?Lidstvo totiž během strašně krátké doby přešlo z tisíce let trvající etapy, kdy byly informace nedostatkovým zbožím, do fáze, kdy je má k dispozici kdokoliv, ale nemá čas a energii se v nich orientovat. To je vlastně pro knihovnu úžasná příležitost. Pořád máte člověka a informaci a chcete je dát dohromady. Dřív šlo o to, mu tu knížku zprostředkovat, protože si ji třeba nemohl koupit, teď je to o tom, že pomáháme člověku zformulovat jeho potřebu. Musíme lidem také pomoci v tom, aby nepřijímali rozhodnutí na základě nepravdivých informací. To je teď velmi aktuální i v souvislosti s uprchlickou krizí. Také v tom je budoucnost knihovny. Měla by pomáhat s integrací přistěhovalců, což mimochodem neznamená pracovat jen s přistěhovalci, ale i s většinovou populací. Takhle fungují hlavně knihovny v USA.
Kde ve světě ještě čerpáte inspiraci?V Evropě jsou nejlepší knihovny v pásu od Nizozemska přes Skandinávii až do Finska. Tam je to jedna skvělá knihovna vedle druhé. Výborné knihovny jsou také v Německu a pro někoho možná překvapivě třeba i v Singapuru.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.