Tisíciletí architektury
Přehledů, příruček a encyklopedií, chronologicky zobrazujících vývoj a tvářnost architektury, jak se během dějin proměňovala, je zajisté nepřeberné množství. Přidat k tomuto počtu nějakou další "přehledovku" možná už hraničí s odvahou. Že to jde, a že dokonce je možné nastavit zrcadlo do zajímavého úhlu, dokazuje příručka, přeložená z italského originálu, nazvaná 1000 let architektury, vydaná nakladatelstvím Slovart.
I když si jsou autorky publikace vědomy chronologické kontinuity, vycházející a tradičně navazující na architektonický projev antického období, svoji představu dějin architektury odvozují až z románského stylu, z prvního architektonicko-uměleckého projevu křesťanské Evropy. "Objevování" antického světa a jeho inspirací je ovšem neopominutelným momentem, hmotně zjevovaným v retrospektivách a renesancích: Po zániku antického světa se na dlouhou dobu vytratila specifická znalost "řeckého umění" ... Jeho autonomii si pomalu začala uvědomovat až renesance...
Pouť tisíciletou historií západní architektury začíná na strmé skále, v dech beroucí výšce, kde je v protorománském stylu vybudováno opatství Saint-Martin-du-Canigou, vystavěné na počátku jedenáctého století. Následujících avizovaných tisíc let je klasicky rozděleno dle stylu románského, gotiky, renesance, baroka, klasicismu, stylů moderních i postmoderních. Jednotlivé epochy jsou opět vrstveny podle fází raných, vrcholných a pozdních, s pečlivým poukazem na objev nových prvků i "kořenících" vlivů orientálních či islámských. Poslední zastavení, jak lze předpokládat, se věnuje budoucím perspektivám, otevírajícím jedenadvacáté století. Jde nakonec o koordinaci možností, které technologie architektonické tvorby nabízejí, o něž lidská ambice usiluje a jež zároveň vyžaduje nutnost uvědomělého využívání zdrojů.
Doprovodný text však není pouhou složkou komentující, stejně jako bohatý obrazový materiál, který tvoří v podstatě polovinu knihy, není jen složkou ilustrativní. Pás fotografií umožňuje pozorovat prostupnost jednotlivých stylů i jejich fází, postupné rozšiřování určitých prvků, jejich manýristické vyvanutí i transformaci, posun či znovuobjevení. Stejně také průvodní text není jen suchým popisem, ale zdařilým pokusem o upozornění na fenomény stylotvorné a životné.
Knihu doplňují životopisy sto osmdesáti architektů, rejstřík a slovník pojmů. Chybí soupis použité literatury a medailony autorek. Jako poněkud těžkopádné se jeví barevné pruhy odlišující jednotlivé architektonické styly. Protože jsou provedené ve vzájemně příliš podobných modro-zeleno-šedých tónech, mohou působit problémy s rozlišením. To jsou ovšem závady rázu spíše kosmetického. Pozitivem, které je nutno přičíst redakci k dobru, je ponechání názvů jednotlivých uvedených staveb v jejich originálním tvaru. Celek působí neotřele a kompozice obrazu a doprovodného textu je přehledná a srozumitelná. Knihu je možné zajisté doporučit jako studijní i informativní manuál.
Francesca Prianová, Elena Demartiniová, 1000 let architektury, Slovart, Praha 2006, překlad: Jana Bílková, Tereza Sieglová, s. 429.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
