Svědectví o ztrátě starého světa

Sedmi set stránkový spis, jehož je Pavel Marek editorem, je příspěvkem k bádání o době pobělohorské. Především však je zásadním pokusem o zboření velkého, bolestínského a hluboce zakořeněného mýtu o jistém úseku českých dějin. Autor hned v úvodu říká, že působení katolické šlechty bělohorského období nepatří mezi často zkoumaná témata českých dějin. Trauma způsobené bitvou na Bílé hoře bylo určujícím prizmatem pohledu na počínající barokní epochu v zemích Koruny české. "Protireformace" a následná "doba temna" pod "krutovládou" Habsburského rodu, to je jen několik výrazů, kolem nichž byly "navěšeny" účelové, jednostranné, neobjektivní a nepravdivé zkazky, posouvající historický výzkum do oblasti nacionálně podbarveného bájesloví. Konkrétní historický pramen však dodatečné posouvající interpretace lehce přehluší.

Kniha - ilustrační foto|foto: Comstock Images

Soubor manželské korespondence Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkovic a Polyxeny Lobkovické z Pernštejna je dokladem životních osudů příslušníků urozené vrstvy, významných osobností bělohorské doby, ale zároveň jde o svědectví výsostně osobní povahy. Zveřejnění dopisů umožňuje vhled do každodennosti (například o způsobech a fungování poštovních služeb), zálib a způsobů uvažování katolické elity zemské šlechty, spolutvůrců barokní epochy.

Kolekce sto sedmdesáti pěti dopisů byla sepsána mezi lety 1618-1627. Je výsledkem komunikace moudré dobrotivé paní kněžny Polyxeny (její matka María Manrique de Lara jí předala sošku, dnes nazývanou "Pražské Jezulátko") a nejvyššího kancléře habsburských panovníků Zdeňka Vojtěcha. Mimo všechnu důležitost historického dokladu a zdroje bádání, jde ale především o zvláštní a vynikající manželskou, intimní, věcnou i milostnou korespondenci (Můj živote, nechť Ti Bůh žehná a ochraňuje Tě od všeho zlého, a ať Ti dopřeje vše, co si přeješ, kromě jiné ženy, neboť já svého manžela nikomu nedám) , jež se vymyká dobovým předpisům o správném vedení korespondence. Je důkazem osobitosti a originality dvou výrazných postav české historie.

Publikace v sobě obsahuje velký potenciál přitažlivosti. Nejen proto, že jde o soubor manželské korespondence vedené v choulostivém dějinném období. Sám sloh, obsažnost, a mnohdy také délka, jakož i zjevná upřímnost, jsou sympatické a poutavé. Nejde tedy jen o zásadní historický pramen, jedná se též o atraktivní a "moderní" výpověď o denních starostech i nepřikrášlené manželské lásce. Pro odborníky jsou cenné samozřejmě pečlivě vypracované poznámky k textu, upřesňující vysvětlivky ke konkrétním dopisům i připojené soupisy literatury a výborné, plně informativní rejstříky jmenný, zeměpisných názvů a věcný. Dvojí možnost, jednak nechat se unášet prostou krásou slova, a jednak příležitost k vysoce odbornému studiu, spolu s nezbytnými ilustracemi, je ve výsledku lákavou branou otevřenou každému zájemci o historii a epistologii.

Pavel Marek (ed.), Svědectví o ztrátě starého světa, Historický ústav JCU, České Budějovice 2005, str. 715.