Stejná válka stokrát jinak. O překrucování válečných událostí ve filmu napříč režimy
Válka a český film II. – 1948-1960
Doba tuhého komunismu, antisemitismu, tvrdé cenzury a nesvobody. Aspoň trochu zajímavé filmy začínaly vznikat až ve druhé polovině padesátých let, kdy nastalo (krátké) uvolnění, sem tam se objevila psychologická dramata se zaměřením na nitro člověka.
Jeden příklad za všechny: film Romeo, Julie a tma režiséra Jiřího Weisse. Tvůrce pocházel z židovské rodiny, a za svůj život dvakrát emigroval. Poprvé před fašisty, podruhé před komunisty po okupaci Československa Sovětskou armádou.
Snímek vznikl podle stejnojmenné knižní předlohy Jana Otčenáška. Hlavními hrdiny jsou dva mladí lidé, jednou z nich je židovská dívka, která se schovává na půdě žižkovského domu. Ve filmu se ale nesmí jmenovat Ester, tohle jméno zní hodně židovsky, a oproti předloze chybí ve filmu mnoho židovských motivů. „Tehdejší komunistická antisemitská cenzura zachovávala jakousi kontinuitu s fašistickým Protektorátem,“ upozorňuje filmový historik, ředitel Národního filmového archivu Michal Bregant.
Doplňme ještě další dva Weissovy válečné filmy z tohoto období. V roce 1950 vznikl dnes už právem zapomenutý Poslední výstřel, odehrávající se v posledních dnech války ve Vítkovických železárnách, v roce 1956 Hra o život, obrázek života v Protektorátu Čechy a Morava v roce 1941.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
