Stejná válka stokrát jinak. O překrucování válečných událostí ve filmu napříč režimy
Válka a český film I. – 1945-1948
První tři poválečné roky byly ještě, co se tvorby týče, relativně svobodné. Relativně proto, že kinematografie už byla znárodněná, a komunisté, kteří v roce 1946 vyhráli volby, obsadili klíčové úřady, včetně filmových, svými lidmi.
Důležité pro toto období bylo samozřejmě téma šoa. Některé látky čekaly na zfilmování už z konce války, jiné rychle vznikaly. Lidé si hrůzné události pamatovali, a tak si tvůrci nemohli moc vymýšlet. Točilo se civilně, byla to tak trochu i terapie. „Pro naši kinematografii to bylo zajímavé, i když nenápadné období,“ vysvětluje filmová historička Alice Aronová. Dodejme, že vedle toho bylo i velice krátké. Větší projekty vyžadovaly náročnější přípravu, a tak se realizace posunula k roku 1948. A to byl pro mnohé konec. Nebo začátek obrovských kompromisů, kdy veškerá svoboda končila.
Příkladem takového filmu je Daleká cesta režiséra Alfréda Radoka. Připravoval se hned od konce války, k realizaci ale došlo až v přelomovém roce 1948. A nastaly velké problémy. Radok filmařsky předběhl dobu, což se komunistům nelíbilo. Režisér byl osočován z formalismu, dokonce z podněcování sionismu. Snímek sice šel v roce 1949 do omezené distribuce, po čase se ale z veřejného prostoru zcela vytratil.
Někteří režiséři měli, co se načasování premiér svých filmů týče, větší štěstí. Do roku 1948 stihli poslat mezi diváky své válečné filmy například František Čáp, Václav Wasserman, Miroslav Cikán, Otakar Vávra, Václav Kubásek či Josef Mach.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
