Sólo pro Kateřinu Javůrkovou a lesní roh
V úterý 27. 5. zazní v rámci Pražského jara Pendereckého koncert pro lesní roh a orchestr. Zimní cestu v podání mladé české hudebnice a Polského symfonického rozhlasového orchestru Katovice si můžete poslechnout od 20.00 na Vltavě.
Kateřina Javůrková patří k nadaným interpretům mladé české hudební generace. Jako hráčka na lesní roh se zúčastnila řady českých i mezinárodních soutěží a přivezla si z nich řadu ocenění. Naposledy bodovala v minulém roce, kdy ve svém oboru zvítězila na mezinárodní hudební soutěži Pražského jara. Den před svým pražskojarním vystoupením byla hostem ranní Mozaiky.
V české premiéře jednu ze současných skladeb Krysztofa Pendereckého. Na koncertě se zároveň představíte jako absolutní vítězka loňské mezinárodní hudební soutěže renomovaného hudebního festivalu. Jak jste se na koncert připravovala?
Je to trošku rozdíl od mých koncertů před soutěží, protože jako vítěz si s sebou nesu takové břímě očekávání, je to větší odpovědnost než kdykoli předtím. Tento koncert bude zároveň českou premiérou, je pro mě nový. Cvičit jsem ho začala až letos, minulý týden jsme měli první a jedinou zkoušku s katovickým orchestrem přímo v Polsku, kde byl přítomen i Krysztof Penderecký.
Nevěděla jsem, že má na zkoušku přijít, měla jsem z něj trochu strach. Je ale moc milý, celou zkoušku seděl, poslouchal, poradil mi, jak upravit tempa nebo dynamický výraz. Myslím, že byl celkově spokojen.
Jaké technické a výrazové nároky na Vás jakožto na sólistku jeho koncert pro lesní roh a orchestr klade?
Technickými zajímavostmi jsou například zpívané tóny, jsou tam samozřejmě i rychlé pasáže. Skladba vypráví příběh inspirovaný lovem, na který se Penderecký vydával se svým strýcem. Sám autor mi říkal, že by zvuk měl být podobný jako Corno da caccia [lovecká trubka], je tam hodně loveckých motivů a jako i v mnoha dalších skladbách pro lesní roh se ozývá z hudby příroda. Víc než vysoce technicky náročná skladba je spíš pozdně romantická.
Na koncertě zahrajete společně s Polským rozhlasovým symfonickým orchestrem Katovice, jak se Vám s tímto tělesem spolupracuje?
Je to skvělý orchestr vysoké úrovně, jejich party jsou kolikrát daleko těžší než ten můj sólový. Hráči byli připraveni a zkouška perfektně šlapala. Pro orchestr je to náročná skladba už obrovským obsazením – většinou k sobě mají dechové nástroje komorní orchestr, zatímco tento koncert je pro velký orchestr se všemi dechovými nástroji po třech, po čtyřech; je tam třeba kontrafagot nebo basový klarinet. Pro mě na zkoušce bylo nové se zvukově přizpůsobit orchestru, abych byla slyšet, abych vynikla.
