Smlouva s ďáblem

28. březen 2001

Kam nemůže ďábel, tam nastrčí ženskou. Co udělá ďábel, když je ženskou? Cokoliv! Na vlastní kůži se o tom sedmkrát přesvědčil Brendan Fraser v zatím nejvtipnější komedii tohoto roku. Morální ponaučení: nepodepisujte několikasetstránkovou smlouvu s ďáblem, aniž byste si jím předtím přečetli.

"Já, Elliot Richards dávám výměnou za sedm přání svou nesmrtelnou duši..." Smlouva podepsána obyčejným plnícím perem rozzáří oči svůdné ďáblice Elizabeth Hurleyové, která se teď na oplátku musí postarat o splnění tužeb svého zákazníka - Elliota (Brendan Fraser), obyčejného ňoumy zamilovaného do kolegyně Alison (Francesca O´Connor). Kdyby šlo vše normálním způsobem, nemusel by Elliot do ďábelského paktu vstupovat, ale jeho hloupost a nezkušenost spojená s poněkud otylým vzhledem mu nedává na výběr. V několika paralelních světech prožije všechny své tužby: je bohatý, inteligentní, výkonný, silný, romantický, výmluvný, slavný a to vše jen proto, aby získal lásku Alison. To se ovšem díky Mefistofele nedaří.

Smlouva s ďáblem je povedený remake stejnojmenného filmu z roku 1967, kde jde v podstatě o dokázání všech našich přání jako nesmyslných. Komediální situace, které před tolika lety bravurně zvládl Peter Cook, zvládá neméně skvěle Brendan Fraser, kterého bohužel neuvidíme v českých kinech v halucinogenním Monkeybone od Henryho Sellicka. Variace na pekelné příběhy dává do pozadí souboj dobra a zla a namísto toho vypichuje zlomyslnost ďáblice, která dovádí Elliota do bezvýchodných situací. Přeje si být bohatý? Není problém, stane se kolumbijským drogovým magnátem dvě hodiny před zradou. Chce být slavnější Michaela Jordana? Proč ne, ale tam kde mu přebývá kondička schází rozum a když se rozhodne stát prezidentem Spojených států nemusíte dlouho hádat, do koho bude převtělen. Co jiný život, to jiná role a příležitost pro Frasera blýsknout se všemi aspekty své herecké osobnosti. Verzatilnost charakterů drží film v různorodém a neustále překvapujícím tempu, které nakonec dobíhá v příjemně zakončené vypravěčské rovince a nechává všechny žít šťastně až na věky.

Hurleyové, ať se chová jak chce, nikdo nemůže uvěřit, že je Satanášem. Ironicky je její revír umístěn v Los Angeles, kde "jsou nejzkaženější lidé na světě" a kde před časem Nicolas Cage s Meg Ryanovou natočili slzopudné Město andělů. Pakliže by se k někomu měla čertice přirovnat, byl by to dravý burzovní manager. Ve skutečnosti je úplně jedno, jestli se jedná o pekelnici nebo o poběhlici, ďábelská rouška je přikrytím skutečnosti, že scénárista potřeboval malou kladku k realizování Elliotova příběhu. Prohřešky proti společnosti jsou úsměvné a nikoliv správně pekelné, místo toho aby vysloveně škodila si z lidí dělá legraci. I v klasických dílech je čert vždy ten zlý - ať už unese Káču nebo Fausta a nikdy nad smrtelníky nepřimhuřuje oko. Je zajímavé, že americké chápání pekla se dokáže obrátit z brutálního Byrneova Satana v Konci světa do rozdováděné Hurleyové a jen bůh filmařů ví, co to bude příště.Samozřejmě, i tentokrát se vyskytne anděl strážný a opět je jím černoch (usměvavý Gabriel Casseus). Nedávno byla podobná postava s Otci rodiny, vzpomínáte? Brzy se přísloví "kam nemůže čert..." změní v "kde je anděl, tam je černoch".

Scénárista a režisér Harold Ramis odvedl dobrou práci v přepisu původního snímku do aktuální podoby korespondující s moderním světem, ale tím se vyčerpal natolik, že nebyl schopen dát přáním ten správný švih a nechával vše na Fraserových kreacích, podobně jako kdyby režisér nastrčil českého Jaroslava Duška do filmu a víc se nestaral. Styl režie (potažmo kamery) se svět od světa mění jen minimálně a doslova pálí v očích například při konvenčním zabírání basketbalového zápasu, které mohlo být desetkrát akčnější a střihově vyváženější. Dobrá vůle se musí ocenit, stejně jako snaha provázat příběhy "skutečnou" realitou, kde se Elliot vyčítavě potkává s ďáblicí. Tyto intermezza jsou, stejně jako světy, různorodá a tím se jim daří roztříštit film na několik tuctů historek. Obrazové kompaktnosti se příběhu nedostalo, z toho vychází pocit jako byste se dívali na rozbité zrcadlo - je v něm vidět obraz,ale je nesouvislý.

Jako jsou romantické příběhy s Hughem Grantem nudné a jako jsou Ben Stillerovi zamilované komedie pomíjivé, je Smlouva s ďáblem příjemným a nenuceným pobavením, kterému sice může být vyčítána příliš malá invence vlastních žertíků a sázení na herecké schopnosti Brendana Frasera, ale ve skutečnosti film nechce dosáhnout jakékoliv, byť pomyslné, mety kvality a glorifikace. Prostě se jedná o film na který se jednou rádi podíváte. Ale ne dvakrát.

Související odkazy:

oficiální stránka .en

stručný obsah v češtině

Smlouva s ďáblem (Bedazzled, USA 2001)

Hrají: Brendan Fraser, Elizabeth Hurleyová Scénář: Harold Ramis, Peter Cook (předloha 1967) Hudba: David Newman Režie: Harold Ramis 93 minut, titulky V kinech od 29. března 2001

Vlastní materiál

autor: Pavel Dobrovský
Spustit audio