Smetana & Liszt

(…) Miroslav Sekera se může opřít o technickou jistotu, bohatství různých úhozů umožňuje plasticky odstínit jednotlivé vrstvy bohatých partitur. Vezměme si jako příklad Lisztovy parafráze, zejména tu na Rigoletta: nikdy se tu nikam nespěchá, což pomáhá udržet napětí a navodit dojem okamžité inspirace a improvizace. Široce vyklenuté melodie, rapsodičnost, zpěvnost italských oper, je to romantismus na druhou – romantismus Verdiho a Lisztův, ale ze Sekerovy hry mám přesto pocit klasické čistoty a uměřenosti. To ovšem neplatí o poslední skladbě alba – Macbeth a čarodějnice: ta se vymyká všemu, co Smetana napsal, a její nahrávka dokazuje, že se klavírista nebojí temných koutů, tajemství, zamlženého smyslu, vášně. (…)

Nahrávka vydává Supraphon.