Směšné lásky Milana Kundery na webu Vltavy

Milan Kundera

Povídku Zlaté jablko věčné touhy vysíláme v autorově vlastní interpretaci při příležitosti životního jubilea Milana Kundery. Další povídky ze souboru Směšné lásky pak najdou pak posluchači na webu stanice Vltava.

Povídku Zlaté jablko poslouchejte na Vltavě v úterý 1. dubna ve 22:10. Další povídky najdete od úterní půlnoci po dobu čtrnácti dnů na stránce Hry a literatura.


„... bylo to v roce 1958, bylo mi devětadvacet let, dřel jsem se už druhý rok na hře Majitelé klíčů, a najednou, abych si oddechl, napsal jsem během jednoho či dvou dnů první povídku svého života, Já truchlivý Bůh. Nádherně jsem se u toho bavil a vůbec jsem neměl pocit dřiny“, řekl v telefonickém rozhovoru Milan Kundera, když v roce 2008 komentoval ještě teplé snímky rozhlasových Směšných lásek. Tak jednoduše se před 56 lety zrodil tehdy české, dnes světové literatuře prozaik a romanopisec Milan Kundera.

Směšné lásky Milan Kundera považuje dnes za počátek svého díla. Zrodilo se z poznání, že autorská i lidská dospělost znamená „umět poodstoupit od světa a uvidět ho v jeho nevyhnutelné směšnosti“. Později, ve francouzském exilu, nemilosrdně škrtne vše, co Láskám předcházelo: tři básnické sbírky, hru Majitelé klíčů i vančurovský esej Umění románu. Nepopírá své autorství, ale za součást svého díla je už nepovažuje.

Cesta k celku osmi rozhlasových Směšných lásek začala už v roce 1992 v autorově bytě na rue Littré v Paříži. Milan Kundera tenkrát přečetl posluchačům ukázky ze svého románu Nesmrtelnost a ze Směšných lásek Zlaté jablko věčné touhy. Uplynulo celých 16 let, než se konečně podařilo dotáhnout do konce převod celého souboru Směšných lásek do zvukové podoby.

Vděčíme za to především autorovi, ale také grantu programového ředitele ČRo R. Medka a především důvěře, která se v průběhu let upevnila mezi Milanem Kunderou, brněnskou literárně-dramatickou redakcí (dnes Tvůrčí skupina Brno), stanicí Vltava, nakladatelstvím Atlantis a Antonínem Přidalem.

Ten se svým citem pro význam slova osvědčil nejprve jako skvělý interpret Kunderových esejistických textů, nyní i jako režisér jeho povídek. Důslednost, s jakou dokázal vést interprety i sebe sama zákruty zdánlivě jednoduchých textů Směšných lásek, je toho dokladem. Nebyl to zrovna snadný úkol – autor totiž stanovil mimo jiné i podmínku, že v nezkrácených povídkách nezazní nic jiného než samotné slovo. Režisérovi zbylo jen ticho, slovo a hlas, jenž vypráví. Nic víc, nic méně.

Podoba Směšných lásek, Kunderova opusu jedna, se postupně měnila. Z původních desíti povídek autor vyřadil tři – mezi nimi i tu, jíž před šestapadesáti lety začal jeho přerod v romanopisce: Já truchlivý Bůh. Chybělai v definitivní knižní podobě Směšných lásek, o to víc by scházela v rozhlasové verzi. Jsme Milanu Kunderovi vděčni, že právě tuto povídku literárně dramatické redakci ČRo Brno k rozhlasovému ztvárnění uvolnil. Rozhlasové Směšné lásky jsou tak o jednu povídku bohatší než jejich poslední, autorem vytvořená, knižní verze.


Jednotlivé povídky čtou:Igor Bareš (Nikdo se nebude smát, Falešný autostop), Ladislav Lakomý (Ať ustoupí staří mrtví mladým mrtvým), František Derfler (Symposion, Doktor Havel po dvaceti letech, Jan Kolařík (Já truchlivý Bůh, Zlaté jablko věčné touhy) a Antonín Přidal (Eduard a Bůh)

Připravil: Tomáš SedláčekRežie: Antonín Přidal

Spustit audio
autor: Tvůrčí skupina literárně-dramatické tvorby