Skleněné objekty Františka Víznera v Nové síni
V Nové síni ve Voršilské ulici v Praze je do konce dubna k vidění retrospektivní výstava ateliérové tvorby jednoho z nejvýznamnějších českých sklářských výtvarníků Františka Víznera.
Se sklem se seznamoval opravdu důkladně. Na počátku padesátých let se vyučil malířem skla, vystudoval v ateliéru tavené plastiky na Střední průmyslové škole sklářské v Železném Brodě a v letech 1956–62 studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru skla a glyptiky.
Jako designér lisovaného skla pracoval ve Sklo Unionu Teplice, hutnické sklo bylo jeho oborem ve sklárně v Škrdlovicích. Od roku 1977 pracuje na volné noze a ve svém ateliéru vytváří minimalistické barevné skleněné objekty tvarované technologií broušení.
O stručnou charakteristiku půl století trvající tvorby Františka Víznera požádal Karel Oujezdský kurátorku výstavy Terezu Bruthansovou.
Výstava je otevřena do konce dubna v galerii Nová síň ve Voršilské ulici v Praze 1.
Nejposlouchanější
-
Helena Albertová: Nelaskavé hry. Nejen náhoda svede hrdiny tragikomedie do zchátralé restaurace
-
Mario Vargas Llosa: Pantaleón a jeho ženská rota. Satira o dokonalém nevěstinci v armádních službách
-
Džuniči Saga: Zpověď šéfa jakuzy. Syrový pohled do srdce japonského podsvětí a fungování tamní mafie
-
Umberto Eco: Foucaultovo kyvadlo. Napínavý příběh tajemných spiknutí, nebo úvaha o realitě a fikci?



