Patnáctá symfonie Dmitrije Šostakoviče. Tajuplné dílo ze skladatelova posledního období v Sedmém nebi Vladimíra Franze
V posledním svém životním období se Dmitrij Šostakovič odvrací od vyprávění eposů a zaměřuje se zcela na člověka – na jeho radosti a strasti, vztah k přesahům života a smrti, času i bezčasí. V této době vzniká například Sedm romancí na básně Alexandra Blocka, Šest romancí na slova anglických renesančních básníků, Šest básní na texty Mariny Cvětajevové nebo Smyčcový kvartet č. 13. Ale Šostakovičovi se stýská po opeře.
Ustavičně se zabývá myšlenkou složit ji na motivy Čechovovy povídky Černý mnich. V této povídce se lidem jednou za tisíc let zjevuje tajemný černý mnich předávající lidem poznání, že všichni umělci jsou vyvolení blázni, kteří musí žít jiné životy než obyčejní lidé. Je to povídka o nebezpečí průměrnosti, stádnosti a rádoby zbytečnosti lékařské vědy – a rovněž o kolektivní stupiditě. Šostakovič se nakonec ke kompozici opery nedostal. Složil ji jeho mladší kolega Moisej Samuilovič Vajnberg. Nicméně podněty z tématu povídky se objevují v Šostakovičově Symfonii č. 15.
Nejposlouchanější
-
Jane Austenová: Rozum a cit. Příběh o osudových láskách, nadějích i milostných zklamáních
-
Karel Čapek: Hovory s T. G. M. Vzpomínky, úvahy a myšlenky prvního československého prezidenta
-
Kurt Vonnegut: Matka noc. Nejčernější groteska o muži, který šířil zlo, aby pomohl dobru
-
Osudy Taťjany Medvecké. Rozhlasové vzpomínání divadelní, filmové a rozhlasové herečky
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
