Keith Jarrett 80. Klavírista, improvizátor a hledač v narozeninovém playlistu Pavla Klusáka

22. květen 2025

Dnešní vydání Sedmého nebe je kompletně věnované americkému klavíristovi, skladateli a muži, který o sobě říká: já jsem vlastně především improvizátor. Keith Jarrett totiž oslavil osmdesátiny 8. května, nedlouho před premiérou tohoto pořadu. A tak máme o příležitost navíc k průzkumné retrospektivě.

Keith Jarrett (*1945) se na jednu stranu vždy držel svého, ale s takovým rozptylem, že snad každá položka našeho dnešního playlistu bude formálně jiná. Skutečně se proslavil improvizací, resp. celovečerními živými sólovými improvizovanými koncerty, kdy jako by pro své posluchače činil slyšitelným proud vědomí.

Keith Jarrett

Můžeme ho ale vnímat taky jako osobnost podivuhodně syntetizující, spojující afroamerickou hudební tradici s evropskou, černý jazz s dědictvím skladatelů baroka, klasicismu i moderny. V 90. letech Keith Jarrett onemocněl únavovým syndromem, pracoval dlouho, ale postupně přestal vystupovat. Poslední turné, řadu sólových koncertů v Evropě, měl v roce 2016. Zanedlouho z téhle sérii vyjde záznam vystoupení ve Vídni pod názvem New Vienna. Jarrettovi tedy můžeme pogratulovat, i když dnes, po dvou mozkových příhodách, už nežije na očích veřejnosti.

Náš pořad ho představuje záměrně v pestré konstelaci různých typů hudby. V jeho sólovém hraní, v „evropském kvartetu“ s Janem Garbarkem, se slavným Standards Trio (tedy s Garym Peacockem a Jackem DeJohnettem), u cembala, za varhanami, jako autora domácích „do it yourself“ snímků Spirits a ještě jinak. Když mu švédský královský pár před lety předával hudební cenu Polar Prize, zaznělo, že je to i za schopnost zlehka propojovat tradice a kultury, překračovat hranice, jako by to bylo to nejpřirozenější.

autor: Pavel Klusák
Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.