Saw III
Sešel se rok s rokem a navzdory tomu, že již Herakleitos tvrdil: "Nevstoupíš do stejné řeky," máme tu další veletok krve, u jehož pramene stojí vyšinutý maniak Jigsaw. Tentokrát vstupuje na plátna evropských kin provázen tiskovými zprávami o tom, jak američtí diváci omdlévali v sálech.
Tma, rychlé, hysterické dýchání, jemné chřestění řetězu a šoupavé zvuky - jako když taháte koženou tašku po drsném betonu. Pak blikne úzký kužel světla z malé baterky, jejíž světlo nevěřícně těká po lýtku, staženým nad kotníkem ocelovými okovy, vzlyknutí a další série krátkých panických nádechů. Baterka váhavě pátrá po temném, podzemním prostoru, špína, drsná betonová podlaha pokrytá cákanci husté černé tekutiny. Podvědomí a obavy ji identifikují mnohem rychleji, než si mozek vůbec stačí připustit, že by to mohla být krev. Již tak vystrašený paprsek světla povážlivě zakomíhá a váhavě, roztřeseně vyřezává ze tmy její další hrozivá tajemství. Řady zrezivělých trubek se táhnou podél stěn a v rozích. Nikde nic známého, nic použitelného. Paprsek světla těká z místa na místo stále rychleji, když tu náhle ostrým švihem přejede přes důvěrně známý tvar, který vzápětí spolkne tma a paprsek se ho horečně snaží znovu najít. Pila. Horečné dýchání se zbarví přídechem naděje, baterka sleduje nástroj a mozek usilovně přemýšlí, jak ho dostat. Na celé scéně je však něco zneklidňujícího - tvar na předělu světla a tmy. Neurčitý a povědomý, přesto však něčím znepokojivě cizí. Podvědomí to znovu poznává první. Kužel světla zděšeně poskočí a ještě než vyklouznuvší baterka dopadne k zemi, osvítí nohu. Lidskou nohu v polovině lýtka oddělenou od těla řezem se zubatými okraji.
V roce 1995 natočil David Fincher svůj mysteriózní snímek Se7en o souboji dvou detektivů a nelítostného sériového vraha. Podařilo se mu tak dohnat a podle některých i předehnat laťku vysoko nasazenou Mlčením jehňátek. Atmosféra snímku byla natolik silná a téma natolik ponuré, že se dalo velmi snadno předpokládat, že se objeví řada dalších filmařů, kteří se budou chtít na úspěchu přiživit. Nová doba si však žádá nové činy a dokonce i nové psychopatické zabijáky, dnes už by teenagery sotva zaujal John Doe, trestající některý ze sedmi smrtelných hříchů, vždyť dneska hřeší každý. V módě jsou sérioví vrazi, kteří si svou úchylku dokáží užít a řádně se při ní pobavit. Jigsaw z trilogie SAW je typickým případem. Vraždění je pro něj hra, každá další agónie některé z jeho obětí začíná nezaměnitelnými slovy: "Chci si zahrát hru."
SAW III je zatím posledním snímkem z řady nejnovějšího hollywoodského stroje na peníze. Čím se liší od předchozích dvou dílů? Téměř ničím. Podobně jako předchozí dva snímky a třeba Hostel Eliho Rotha je to film založený na mučení, násilí a na zobrazení zoufalství obětí, které jsou konfrontovány se svou vlastní smrtí a postaveny před obtížné dilema: buď někoho zabít, sebe strašným stylem zmrzačit, anebo umřít. Scénářová kostra, do níž jsou tyto chutné epizodky uzavřeny, je nepodstatná, jediný důvod její existence je propojit tyto násilné situace do nějakého většího celku. Čekali byste souboj "dobra a zla" podobně jako v případě zmíněného Se7en, žádný se nekoná, čekali byste důstojného hyperinteligentního maniaka jako je Hannibal Lecter, opět se žádný nekoná. Navzdory tomu, že se Jigsaw tváří jako hráč, sám pravidla nerespektuje, jeho oběti nemají šanci, mnohdy ani nevědí, co všechno do hry vkládají. Snaží se ospravedlňovat své hry moralizováním nad domnělými i skutečnými nedostatky svých obětí a stavět se tak do role jakéhosi boha, ale nic nemůže popřít, že skutečným motivem jeho konání je úchylnost, potřeba manipulovat s lidmi, dokazovat jim, že může být neustále o krok před nimi.
Bylo by snadné z téhož obvinit i tvůrce filmu, ti však mají přeci jen minimální omluvu, která sice nemůže vyvážit etickou stránku věci, přesto však o motivech tvůrců leccos vypoví. Tou omluvou jsou peníze.
Podle toho také vypadají jednotlivé složky filmu. Scénář je přímo zoufalým pokusem jaksi taksi poslepovat do děje sadistické scény, výsledek by snad nevyzněl tak hrozně, kdyby Leigh Whannell nedostal "vychytralý" nápad, že se bude tvářit, bůhvíjak není celý děj spletitý, kombinovaný a promyšlený. Výsledkem je zmatek, že v některých chvílích nevíte, co se zrovna odehrává děj před vašima očima, zda je to vzpomínka, nebo současnost a jaký vztah má ke zbytku příběhu. Ani režie neodvedla nijak zvlášť dobrou práci, film negraduje, závěr vyzní do ztracena a naprosto explicitně připravené další pokračování diváka znechutí ještě víc. Schází jakákoli katarze, místo ní je snad jen úleva, že už ta slátanina konečně skončila. Kvalitní práci každopádně odvedli maskéři a tvůrci speciálních efektů, ačkoli se mi ji příčí chválit, vzhledem k tomu, co bylo jejím výsledkem.
Související odkazy: oficiální stránky filmu, ČSFD (flash trailer), Falcon, Hollywood Classic Entertainment
Saw 3 (Saw III), Horor / Krimi / Thriller, USA, 2006
Režie: Darren Lynn Bousman, námět: Leigh Whannell, James Wan, scénář: Leigh Whannell, producenti: Gregg Hoffman, Oren Koules, Mark Burg, vedoucí výroby: Daniel Jason Heffner, James Wan, Leigh Whannell, Stacy Testro, Peter Block, Jason Constantine, kamera: David A. Armstrong, hlavní výtvarník: David Hackl, kostýmy: Alex Kavanaugh, střih: Kevin Greutert, hudba: Charlie Clouser
Hrají: Tobin Bell (John Cramer/Jigsaw), Shawnee Smith (Amanda), Angus Macfadyen (Jeff), Bahar Soomekh (Lynn), Dina Meyer (Kerry), Mpho Koaho (Tim)
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
