Sándor Márai: Herbář

Za starých časů mívaly hospodyně herbáře nebo bylináře, sešity užitečných rad, která bylina vyléčí jaký tělesný či duševní neduh, a rovněž návodů z oblasti zdravovědy, stravování a vůbec doporučení pro nejrůznější životní situace. To inspirovalo Sándora Máraie (1900–1989)k sepsání obdobné sbírky užitečných rad pro život.

Maďarský prozaik, básník a novinář pocházel z měšťanské rodiny s německými kořeny v Košicích. Brzy po absolvování gymnázia hojně cestoval, zvláště po Německu, na těchto cestách se také zabýval žurnalistikou, jež tvoří podstatnou část jeho tvorby. Románovému psaní se věnoval od konce 20. let.

V roce 1948 Maďarsko opustil a přes Švýcarsko a Itálii se dostal do Spojených států, kde získal občanství, ovšem živořil. V nuzném prostředí a opuštěn ukončil svůj život vlastní rukou v únoru 1989 v San Diegu. Po jeho smrti a změně politického režimu v 90. letech došlo jeho dílo velkého uznání a dnes se vydává doma i v zahraničí. K nejvýznamnějším Máraiovým prozaickým dílům patří Zpověď, dále sbírka krátkých novel Odkaz Ester nebo román Svíce dohořívají (1940).

Herbář byl poprvé vydán v Budapešti v roce 1943, v době války. Hlavními, centrálními texty jsou úvahy o zraněné lidské duši, úpadku morálky, ztracené či mizející hodnotě ctnosti a o jejich nápravě na základě lidské zkušenosti.