S experimentální vědou se Komenský míjel, jeho přínosem byly pokusy o nově systematizované vědění, říká komeniolog Vladimír Urbánek
Čtyři sta let uplyne 8. listopadu od slavné bitvy na Bílé hoře, 15. listopadu si pak připomeneme 350 let od úmrtí Jana Amose Komenského, osobnosti úzce spjaté s bělohorskou dobou. Hostem Markéty Kaňkové byl proto ve Vizitce komeniolog a odborník na intelektuální dějiny raného novověku Vladimír Urbánek. V rozhovoru mluvil i o tom, proč někteří historii bitvu na Bílé hoře vnímají jen jako malou „bezvýznamnou šarvátku během třicetileté války.“
Když Vladimír Urbánek studoval historii, silně ho ovlivnili dva lidé – zjevením pro něj byla skripta o bělohorské době od vynikajícího historika kulturních dějin Josefa Války, stejně silně se ho ale dotklo bádání Stanislava Sousedíka, jenž zkoumal dobu pobělohorskou a průkopnicky objevoval méně známé filozofické osobnosti, například kapucína Valeriana Magni (1586 – 1661) nebo španělského filozofa a teologa Rodriga de Arriaga (1592 – 1667).
Dnes doktor Urbánek patří nejen mezi české, ale i evropské špičkové odborníky na život a dobu Jana Amose Komenského. „Pokud jde o témata, která mě chytila a ovlivnila, na prvním místě bych zmínil objev z devadesátých let. Zjistil jsem, jaké bohatství v sobě skrývá osobní rukopisný archiv Komenského přítele Samuela Hartliba,“ zmínil ve Vizitce hned několikrát osobnost německo-anglického vědce, pedagoga a společenského reformátora. „Badatelé se tím zabývali už od čtyřicátých let dvacátého století, pro mě ale bylo pozoruhodné, že v rukopisech se dají objevit zajímavá témata spojená se širším kontextem pobělohorského exilu.“
Druhým objevem pak bylo zjištění spojené s dobovými proroctvími, jež Komenský ve své době shromažďoval, komentoval, a dokonce i vydával. „Byl jsem překvapený, jak kreativním způsobem nakládal se záznamy vidění svého starého přítele Mikuláše Drabíka, který se stylizoval do role proroka. Ačkoliv ho mnozí považovali za podvodníka a Komenského před ním varovali, Jan Amos Drabíkova proroctví sbíral a třídil a na jeho obranu tvrdil, že ani starozákonní proroci nebyli pokaždé ctnostní.“
J. A. Konzervativní
Pokud jde o myšlenky a impulzy, které Jan Amos Komenský do kontextu 17. století přinesl, setkáváme se podle Vladimíra Urbánka s paradoxem: nahlížíme-li na Komenského z perspektivy vědecké revoluce, jeví se jako konzervativní figura. „S experimentální vědou se míjí, mechanistická přírodověda je pro něj cizí, odmítá heliocentrické učení, Descartesovu filozofii i Machiavelliho vidění státu, které považoval za ateistické,“ vypočítává. Přínosem Komenského bylo něco jiného, světu nabídl pokus o nově systematizované vědění na filozofickém a teologickém základě. „Ohromný ohlas měly také jeho učebnice, těmi se proslavil. Jeho Velká didaktika je nejsystematičtější didaktická teorie,“ dodává Urbánek.
Čtěte také
Ve Vizitce mluvil také o Komenského vnímání proroctví týkajících se věcí posledních. I Komenský se sice klonil k představě, že lidstvo se blíží ke svému konci, originální a zajímavý ale podle doktora Urbánka bylo jeho optimistické pojetí dějin lidského poznání a lidské přirozenosti. Člověk se měl svými silami podílet na obnově obrazu božího a měl s Bohem aktivně spolupracovat. V tomto směru je, jak Urbánek podotýká, třeba chápat všechny Komenského návrhy reforem i jeho projekt nápravy věcí lidských: vědění, náboženství a politiky.
24 hodin s Komenským. 15. listopadu bude možné přes youtubový kanál Oddělení pro komeniologii a intelektuální dějiny raného novověku Comenius online sledovat celodenní čtení z textů J. A. Komenského, do kterého se zapojí lidé z celého světa. Připravuje se také on-line verze výstavy J.A.K.: Komenský v kulturách vzpomínání, která byla v budově Akademie věd otevřená 8. září. V souladu s koronavirovými opatřeními ji však organizátoři museli na začátku října zase zavřít.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.