S brokovnicí pod kabátem se vypravil básník Ivan Wernisch do českých knihkupectví
Netřeba se obávat o něčí život ani zdraví. S brokovnicí pod kabátem je název nové sbírky autora, literáta, překladatele a objevitele zapomenutých básníků Ivana Wernische.
Jakkoliv se Ivan Wernisch vzpouzí označení "klasik", v české literatuře si místo, které odpovídá parametrům pojmu, zřejmě vydobyl: je uznávaný, ceněný, nazýván výrazným i svérázným. Snad už k nalezení i na stránkách aktuálních školních čítanek.
Wernischův medailon ve Slovníku české literatury je ostudně neaktuální
Vezmeme-li pro oporu řečeného básníkův profil v internetovém Slovníku české literatury po roce 1945, s předpokladem, že to je nejspolehlivější informační pramen, zjistíme, která povolání byl Wernisch nucen vykonávat do roku 1989, aby se po něm stal redaktorem Literárních novin a od roku 1999 zaměstnancem pražského antikvariátu Ztichlá klika.
Zároveň ale shledáme ostudnou neaktuálnost řečeného média spravovaného Ústavem pro českou literaturu. Například loňské ověnčení Magnesií Literaou za nakladatelský čin, Wernische coby editora čtyřsvazkové antologie, anebo, jak praví oficiální článek: čítanky literárních kuriozit.
Dění kolem Ivana Wernische je pestré a bujaré
Slovník neprozradí, že zapřisáhlý odpůrce rozhovorů svolil a dokončil knižní interview s Karlem Hvížďalou, nejdřív v šestici s dalšími v knize Jak myslet umění, pak samostatně v knize Uctivý kolotoč. Z dalšího ještě připomeňme, že pro cyklus Nejkrásnější básně roku, se Wernisch stal arbitrem roku 2013.
To jsou události posledních pěti let, k nimž třeba přičíst vydání tří prvních sbírek básnických, jedné knížky poezie pro děti, třísvazkového výboru z díla, Příběh dešťové kapky. A snad i počin, v němž figuroval coby inspirace, totiž sborník k básníkovým sedmdesátinám, který s názvem Co to je toto? vydal Wernischův "dvorní nakladatel", Druhé město.
Z osobní reflexe autora zaznívá zatrpklost
To vše budiž vlastně řečeno jen "na okraj", coby doplněk a důkaz, že dění kolem Ivana Wernische je pestré, bujaré, různorodé, i když z osobní reflexe autora může občas zaznívat melancholie, zatrpklost i stíny nudy. A taková je ve své podstatě poezie, alespoň ta obsažená v čerstvě vydané sbírce, S brokovnicí pod kabátem.
Nedozvíme se, z kterého období básně pocházejí, vročení najdeme jen dvakrát, 2011 a 2013, ale vzhledem k datu předchozí knihy, retrospektivní Nikam z roku 2010, můžeme předpokládat, že je to úroda čerstvá.
Dělat verše je přece snadné
Zpráva, kterou podává? Poněkud vyčerpané tvůrčí ego, ozkoušená a zavedená, předvídatelná konstrukce. Pro spravedlnost a jako důkaz řečeného alespoň tolik:
Na první pohled zjistíme přílišné opakování několika slov: panenky, loutky, pohled oknem dovnitř i ven, vražedné nástroje, opiáty včetně alkoholu, hospody, hospůdky, opilci…
Ani v druhém plánu neobjevíme víc než otřepané postupy řetězení a opakování: Dělat verše je přece snadné - a to osmkrát dokola jen v různé grafické podobě. Experiment prověřený a zbytný. Stejně jako zvukomalba smyšleného jazyka - zde v oddíle Mlátva - jehož styl připomíná pseudo-nářečí typu filmového Tajemného hradu v Karpatech.
V celku je příliš mnoho historek
I když je kniha rozdělena do šesti oddílů, většinou je to vyprávění příběhů, útržků ze vzpomínek, zahlédnutých v běžnosti ulice, vyslechnutých u hospodského stolu. Sentimentálně starosvětských, snad i pravověrných, ale nic víc než historky. Kouzlo hry či autorské slasti z ní jako by vyvanulo.
Řemeslná zručnost je na básníka málo
Ve zmíněném profilu ve Slovníku české literatury je řeč o živelné radosti z pojmenovávání fantaskních představ přerůstajících v osvobodivé ornamenty. Také ve sbírce S brokovnicí pod kabátem vykreslil Ivan Wernisch své vzorce pevnou rukou, bez nákazy a entropie. Jenže je to řemeslná zručnost, forma, šablona. A to je na klasika, natož na básníka málo.
