Rudyard Kipling: Stopka a spol.

Poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.

Rudyard Kipling. Básník, prozaik, autor světově proslulých Knih džunglí, nositel Nobelovy ceny, kterou získal jako první Brit „s ohledem na pozorovací talent, originální představivost jakož i mužnou sílu ideí a umění kresby“ (mimochodem jeho protikandidátem byl tehdy Jaroslav Vrchlický), milovník po všech stránkách barevné Indie, kde se narodil a prožil rané dětství, dopisovatel z búrských válek a podle mladých čtenářů, u nichž proto tehdy upadl v nemilost, tím pádem taky stoupenec britského kolonialismu.

Logo|foto:Český rozhlas

Pro mladé čtenářské publikum byl viktoriánský svět mrtev a Kipling jim připadal jako jeho živoucí pomník. Nutno taky připomenout, že Rudyard Kipling byl, stejně jako jeho otec, členem zednářské lóže. „Do lóže mne uvedl vyznavač Brahmy Samaj, pasován jsem byl muslimem a povýšen Angličanem (…) Naše setkání se samozřejmě odehrávala v duchu rovnosti a vzájemné tolerance.“ Tady má patrně zřídlo jeho proslulý humanismus.

Kniha Stopka & spol. (Stalky & Co), která měla být podle původního autorova záměru „pojednáním o výchově mládeže,“ vychází v roce 1899 a je kompilátem příběhů, které už dříve vyšly samostatně. Kipling je situuje do prostředí, které sám dobře znal, do soukromé internátní školy v severním Devonu, (kde se z chlapců mají stát řádní Britové, džentlmeni a křesťané) a tak všechny hlavní postavy mají své skutečné předobrazy.

Pokud čekáte kruté historiky z kruté atmosféry britského školství, budete překvapeni. Kruté jsou v tomto prostředí jen některé kanadské žertíky povedené trojky, jež bychom dnes těžko přešli úsměvem. V téhle chlapecké škole sice tělesné tresty nejsou výjimkou, ale vlastně je všechno, jak má být. Pedagogům i žákům vládne spravedlivý „říďa“, který v prostředí velmi chudé laciné školy, kde strava je téměř vězeňská a všichni mají hluboko do kapsy, citlivě napomáhá postupné proměně chlapců v mladíky. Ale hrdinové Kiplingova vyprávění – Stopka, Brouk (do něhož se projektuje sám autor, ostatně všechny výrazné postavy mají své skutečné předobrazy) a M´Turk si to přesto užívají. Radostně dospívají v hlodášových houštinách na kopci za školou, kam si, nezatíženi existencí mobilních telefonů a iPadů, chodí kromě jiného číst. Je to ostatně jediné místo, kde mají trochu soukromí.

Účinkuje Šimon Krupa|foto:Roman Polášek

Z dnešního pohledu je to téměř dětství k závidění, sice poněkud hladové, ale s bonusy, které se dnes už nedostavují. Přiměřená ochota ke vzdělávání se jde ruku v ruce s kulišáckým klučičím smíchem, úctou k opravdovým autoritám, pohrdáním ke všemu nepravdivému a budováním nezlomného přátelství. Kipling měl totiž stále na paměti, že mladí muži mohou záhy přijít o život v některé z britských kolonií, což se taky absolventům zhusta stávalo. Pravda je, že původní záměr napsat traktát se Kiplingovi pod rukama změnil v jedno z jeho nejlepších prozaických děl. Stopka & spol. se stal výsměchem všem ideálům, které anglická lepší společnost s public schools tradičně spojovala, a tak když kniha v roce 1899 vyšla, kritika ji označila za nepravdivou, neuctivou a surovou. Dnešní čtenář ji ovšem vnímá jinak.

À Propos – chlapci byli vskutku sečtělí, Kiplingův text obsahuje řadu citátů a narážek na události i známé osobnosti, nejvíce si tedy vyprávění užijí absolventi prvorepublikového gymnázia. Těch ovšem nejspíš mnoho nebude... Postihlo-li vás již moderní školství, zkuste použít iPad. Jen tak, ex privata industria.

Pro rozhlas text v překladu Jaroslava Tafla, (pro nějž to jistě byla práce nelehká, neboť spisovné angličtiny je v textu pomálu) do podoby osmidílné četby upravil Libor Magdoň, v režii Tomáše Soldána účinkuje Šimon Krupa.

Psáno pro Týdeník Rozhlas.