Rosénka opět zazářila

Nejprve se na scéně objevili mladí muzikanti z Babic, kteří zahráli a zazpívali rozverné písně z Kunovic. Pak se na řadu dostaly děti z Rosénky ve věku spíše prvostupňovém, ale i mezi nimi šlo rozeznat i některé starší žáky. Předvedli pásmo Hra na školu, které v souboru v různých podobách přežívá už 20 let. Původní choreografii vytvořila umělecká vedoucí souboru Radmila Baboráková. Přiznala ovšem, že děti vždy do programu zasahovaly a ona jim k tomu nechávala prostor. Vždyť přece do školy chodí hlavně děti, a mají proto stále nové a nové nápady, co by se ve škole mohlo přihodit. Tak třeba původní lehce přihlouplý pedagog se změnil v drsňáka alias Igor Hnízdo. Přesto však ho žáci zase oblafli. Ve hře byla ponechána i postava nezdárného žáčka a dvou šprtek. Jelikož ve škole nesměla nikdy chybět hodina zpěvu, tentokrát ji sami účinkující pojali jako velký sbor z dob komunistických veselic. Prý se tak děti jednou z legrace postavily a vážně zapěly. Všem se to líbilo, a tak se takový zpěv usadil ve hře zase na pár dalších let. Postava učitele ve hře je velmi populární a snad každý z účinkujících by si ji chtěl zkusit. Tentokrát padla volba vedení souboru na Honzu Urbánka. Dobře se prý vyřádí, ale zároveň přijde o hlas na další číslo. Doufá, že své vlastní učitele nenapodobuje, ale nepořádek, jaký předvádí žáci ve hře, je docela věrohodný.

Hra na školu|foto: Alexandra Dekanová

Rosénkovské řádění museli přijít přerušit muzikanti z Babic, aby nás naladili na notu trošku dospělejší, a sice na milostné téma, ovšem ne vždy zcela šťastně končící. Potom nastoupili nejstarší pánové souboru s pásmem Hadi, šťúři. Program postavila na objednávku vedoucí souboru choreografka Zuzana Cílová. Po vystoupení se svěřila, že číslo ještě podle jejího názoru potřebuje zrát a hlavně lépe nacvičit, to ale diváci v publiku vůbec nezpozorovali. Hudební materiál připravila Radmila Baboráková a Zuzana Cílová pak spolu s patnáctiletým synem ještě doma provedli hudební úpravy. Pásmo začíná podzimním čarováním Hadi, šťúři a kocúři, které se brzy rozvine v tentokrát náročnější až gymnastické kousky typické pro lidové chlapecké hry. Někteří účinkující se svěřili, že si pásmo pořádně užívají. Některým už je kolem 25 let a jinde než na jevišti by asi nemohli kuňkat a kvákat jako žáby, hrát si na hada složeného z vlastních těl nebo stavět koňské spřežení. Prostě si v souboru mohou hrát, aniž by si okolí myslelo, že se zbláznili.

Hadi, šťúři|foto: Alexandra Dekanová

Souborová děvčata ovšem vzápětí ukázala, že už mají zájem o pořádné chlapy. Přišla z pěveckými oprávněnými námitky a stížnostmi na popíjení a pozdní noční příchody svých manželů a ctitelů. Dokonce jim nezbylo nic jiného než se obrátit na samého Pána Boha s prosbou o nápravu. Nakonec jedna z dívek usoudila, že bez chlapů by bylo na světě zle, ale ty ostatní ji včas umravnily a odvlekly do zákulisí.

Hra na řemeslníky|foto: Alexandra Dekanová

Opět došlo ke střídání muziky a pak jsme mohli obdivovat tance ze Strání. Nejmenší generace zastoupená na jevišti přišla předvést různá řemesla, na která si děti rády hrají. Desetiletá Anička Fischerová potom vysvětlovala, že řemesel bylo pět: kováři, bednáři, krejčí, řezníci a pekaři. Do souboru "papulatou" Aničku přihlásila maminka, protože prý dobře slyší rytmus. Jednou viděla na obvodním úřadě plakát souboru a pak už jen běhala a sháněla další informace. Hned si představovala dceru v kroji.

Po těch nejmladších přišla na řadu "Malá muzika" souboru. Jejím členům je průměrně 15 let, ale zkušeností mají na rozdávání. Většina se věnuje hře na hudební nástroj od útlého dětství. Tato muzika je ale trochu zvláštní. Téměř všichni její členové totiž jsou zároveň tanečníky, zpěváky a herci souboru. Není vůbec jednoduché všechny aktivity skloubit dohromady. Přeskupují se tedy různě se členy "Velké muziky", aby si mohli také užít tance. Když ale hrají a doprovázejí tanečníky, nezávidí jim, naopak cítí zodpovědnost a snaží se tanečníky podporovat.

Hadi, šťúři|foto: Alexandra Dekanová

Dívčí složka souboru se ráda také dostává ke slovu. Vždyť folklor je často chápán jako dominantní mužská záležitost. Ženy totiž v našem folkloru postrádají individuální taneční prvek. I proto bylo Radmilou Baborákovou postaveno číslo Krejčové s refrénovým popěvkem My jsme baby krejčové, šijem věci fajnové. Do krejčovství nejprve přichází typický slovácký stréc, aby si nechal ušít nové gatě. Je poněkud nedbale obsloužen. Zato o nově příchozího, zjevně dobře živeného rakouského občana, je postaráno s velkou péči, a dokonce i láskou. Přestože se krejčové hned pustily do díla, a dokonce si ještě stačily zatancovat s kabátem na věšáku, jejich dílo se nezdařilo. Spletly totiž míry zákazníků.

Zlatým hřebem celého programu pak bylo jistě číslo Psi a kočky z choreografické dílny Zuzany Cílové. Sama choreografka má doma dvě kočky, a tak každodenně pozoruje jejich chování. Nerozhodla se však přiklonit se ani na jednu či na druhou stranu. Zkrátka snažila se ukázat psy jako v zásadě poslušné tvory. V tomto případě je zobrazila jako pestrou pouliční směsku, která je schopna vyválet se i v hnoji, zatímco kočičky jsou vždy čistotné a dokonale upravené, ale tak trochu rozmazlené fifleny. Poté co se kočky i psy trochu před sebou předvedou i trochu poškorpí, dojde ke vzájemnému smíření a společnému tanečku, a tak by to prý mělo dopadnout i mezi lidmi.

Psi a kočky|foto: Alexandra Dekanová

Maminky a babičky té nejmladší vystupující generace tiše štěstím plakaly a nadšeně tleskaly. Starší účinkující, středoškoláci, vysokoškoláci i mladí pracující lidé, pak okouzlovali nejen své přátele, ale i folklorní odborníky. Všichni přítomní členové souboru Rosénka ukázali, že dovedou nejen tancovat, zpívat a hrát na lidové nástroje, ale také pobavit sebe a publikum hereckým uměním.