Rom Music Sulukule of Istanbul
Podle tradice se v Istanbulské romské čtvrti Sulukule usadili Romové již v polovině 15. staletí, po dobytí Cařihradu Mehmedem Dobyvatelem, dle některých zpráv sem přišli dokonce o pět set let dříve. Ať už je to jakkoliv, slavná čtvrť vzala za své v roce 2009, kdy vláda nařídila demolici a nepomohly ani intervence významných kulturních činitelů a politiků – včetně amerického senátora Benjamina L. Cardina, předsedy Helsinské komise v USA.
V průběhu staletí se Sulukule proslavila vynikajícími hudebníky a tanečníky. Místní kavárny a gazinos, v nichž romské tanečnice předváděly břišní tanec „čengi raks“ nebo mladí tanečníci chlapecký tanec „köček“, přitahovaly turisty podobně, jako palác Topkapi, Modrá mešita či Chrám Boží moudrosti Hagya Sophia. Na albu s názvem: Sulukule – romská hudba z Istanbulu, zní především hudba doprovázející tanec. Není bez zajímavosti, že na nahrávce vystupuje jeden z nejpopulárnějších houslistů své doby, 73letý Kemani Cemal Činarli, autor skladby nazvané Bu yil bekar kalalim. Napsal ji v roce 1949 pro dívku, do níž byl zamilovaný v době vojenské služby. V textu písně se zpívá: „Nech mě být růží, která kvete v zahradě, miluji tě velice – dovol mi, abych byl tvým otrokem...“
V dnešní Mozaice uslyšíte například skladby: Bu yil bekar kalalim, Mavisim, Yedinci Cocuk, Kirkpinar.
Nejposlouchanější
-
Robert Harris: Otčina. Krimi příběh z alternativní historie, v níž válku vyhrálo Německo
-
Ludvík Souček: Prouklovi kočkeni. Dokážou se lidé sžít s nově objevenými podivnými tvory?
-
Peter Hacks: Rozhovor v domě Steinových o nepřítomném panu Goethovi. Slavný básník očima své milenky
-
Stíny minulosti a obraz současnosti. Skladba Haštala Hapky slaví mezinárodní úspěch
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
