Ringu - mravenčí efekt japonského Kruhu
Když do útoku vyrazí paranormální síly, ovládnou techniku a začnou zabíjet skrz videokazetu, může se divácká obec postavit nadšením a strachem na hlavu. Jak ale vypadá původní Ringu, podle kterého byl natočený strašidelný, ale jinak nesoudržný Kruh, ví jen málokdo...
V recenzi na hollywoodský remake japonského hororu Kruh jsem napsal, že "producenti cítí povinnost snímky zjemňovat remakem - a tak o ně přicházíme." Po shlédnutí originálního filmu Ringu musím naopak konstatovat, že japonská předloha není zdaleka tak brutální a syrová, jak jsem se domníval, a co víc, není ani tak útočná jako americký Kruh. Jednak se příběh zásadním způsobem odlišuje (i když postavy zůstávají víceméně totožné), místo tajuplné koňské farmy, kde Verbinski nachází příčinu vražedného šílenství, tu je zapadlý ostrůvek a téma chlapce komunikujícího s astrálem není začleněno vůbec. Japonský režisér Nakata dává přednost skutečně černému obrazu, ze kterého se obrysy postav dají obvykle pouze vytušit a k hororovému žánru přistupuje zjemňujícím způsobem - žádné Verbinskiho okoukané triky útočící "na tělo" tu nenalezneme.
Ringu je v první řadě rozvedením tématu časově uzavřeného "týdne života" a téměř antiklimatické vyvrcholení, které bychom v americkém filmu nemohli očekávat, ladí s klidem a nenásilností celého děje. Víte, Nakata vlastně netočil horor, ale studoval psychiku přepracované ženy v domácnosti, která zešílí a myslí si, že shlédnutí videokazety může zabíjet... dobrá, konec legrace: Nakata točil horor, ale jeho fungování do značné míry závisí na aktivitě diváka, jak moc je ochoten sžít se s hlavními postavami. Navíc scénář neobsahuje hrůzné poskoky a zakopnutí a alespoň se snaží většinu paranormálních otázek svést na lidsky pochopitelnou úroveň. Verbinski, jehož první jméno Gore znamená v angličtině také "krev," pak divákovu aktivitu bere na vlastní hřbet a polopaticky jí vkládá do příběhu, aby se chudák divák příliš nenamáhal a blbě se neptal. Americká verze se tak stává kýčovitější, ale - a to se jí skutečně musí nechat - metodika lekání a potažmo rytmus strachu je účinnější. Těžko říct, jak nová verze působí na Japonce, přeci jen už nejednou dokázali, že jejich mentalita je diametrálně odlišná, a zřejmě i zakořeněné civilizační strachy z techniky se jich dotýkají více než Evropanů. Shrnuto do jedné věty, Nakatova předloha je jak po příběhové, tak po vizuální stránce vyvážená - Verbinskiho verze naopak roztřapená jako špatně upletené horolezecké lano - také mu nebudete věřit. Opravil bych proto úvodní větu na "producenti cítí povinnost podkuřovat divákovi - a tak přicházíme o zajímavé původní filmy."
Nejposlouchanější
Džuniči Saga: Zpověď šéfa jakuzy. Syrový pohled do srdce japonského podsvětí a fungování tamní mafie
-
Jean Paul: Doktor Škrtikočka jede do lázní. Rozmanité příběhy jednoho podivína a cynika
-
Umberto Eco: Foucaultovo kyvadlo. Napínavý příběh tajemných spiknutí, nebo úvaha o realitě a fikci?
-
Povídky Samuela Becketta, Maeve Binchyové, Williama Trevora, Edny O'Brienové a dalších autorů
-
Franz Hiesel: Návrat ze Sankt Pöltenu. Světů může být bezpočet, ale Vídeň musí být jen jedna
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.