Ringu - mravenčí efekt japonského Kruhu

8. březen 2003

Když do útoku vyrazí paranormální síly, ovládnou techniku a začnou zabíjet skrz videokazetu, může se divácká obec postavit nadšením a strachem na hlavu. Jak ale vypadá původní Ringu, podle kterého byl natočený strašidelný, ale jinak nesoudržný Kruh, ví jen málokdo...

V recenzi na hollywoodský remake japonského hororu Kruh jsem napsal, že "producenti cítí povinnost snímky zjemňovat remakem - a tak o ně přicházíme." Po shlédnutí originálního filmu Ringu musím naopak konstatovat, že japonská předloha není zdaleka tak brutální a syrová, jak jsem se domníval, a co víc, není ani tak útočná jako americký Kruh. Jednak se příběh zásadním způsobem odlišuje (i když postavy zůstávají víceméně totožné), místo tajuplné koňské farmy, kde Verbinski nachází příčinu vražedného šílenství, tu je zapadlý ostrůvek a téma chlapce komunikujícího s astrálem není začleněno vůbec. Japonský režisér Nakata dává přednost skutečně černému obrazu, ze kterého se obrysy postav dají obvykle pouze vytušit a k hororovému žánru přistupuje zjemňujícím způsobem - žádné Verbinskiho okoukané triky útočící "na tělo" tu nenalezneme.

Hrdinka japonského Ringu

Ringu je v první řadě rozvedením tématu časově uzavřeného "týdne života" a téměř antiklimatické vyvrcholení, které bychom v americkém filmu nemohli očekávat, ladí s klidem a nenásilností celého děje. Víte, Nakata vlastně netočil horor, ale studoval psychiku přepracované ženy v domácnosti, která zešílí a myslí si, že shlédnutí videokazety může zabíjet... dobrá, konec legrace: Nakata točil horor, ale jeho fungování do značné míry závisí na aktivitě diváka, jak moc je ochoten sžít se s hlavními postavami. Navíc scénář neobsahuje hrůzné poskoky a zakopnutí a alespoň se snaží většinu paranormálních otázek svést na lidsky pochopitelnou úroveň. Verbinski, jehož první jméno Gore znamená v angličtině také "krev," pak divákovu aktivitu bere na vlastní hřbet a polopaticky jí vkládá do příběhu, aby se chudák divák příliš nenamáhal a blbě se neptal. Americká verze se tak stává kýčovitější, ale - a to se jí skutečně musí nechat - metodika lekání a potažmo rytmus strachu je účinnější. Těžko říct, jak nová verze působí na Japonce, přeci jen už nejednou dokázali, že jejich mentalita je diametrálně odlišná, a zřejmě i zakořeněné civilizační strachy z techniky se jich dotýkají více než Evropanů. Shrnuto do jedné věty, Nakatova předloha je jak po příběhové, tak po vizuální stránce vyvážená - Verbinskiho verze naopak roztřapená jako špatně upletené horolezecké lano - také mu nebudete věřit. Opravil bych proto úvodní větu na "producenti cítí povinnost podkuřovat divákovi - a tak přicházíme o zajímavé původní filmy."

Jeden z hororovějších záběrů
autor: Pavel Dobrovský
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!

Vladimír Kroc, moderátor

Zločin na Zlenicích hradě

Zločin na Zlenicích hradě

Koupit

Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...