Renáta Fučíková: Žádné téma není dost velké

Mezi největší příběhy ilustrátorky a spisovatelky Renáty Fučíkové patří obrazové putování Historie Evropy, ale umí se vydat i na Putování do Betléma, převypráví historii Prahy anebo oživuje historické postavy: od Karla IV., přes Jana Husa až třeba po Tomáše Garrigua Masaryka nebo Antonína Dvořáka. Ilustrovala rovněž Letopisy Narnie nebo pohádky Andersenovy, Wildovy a bratří Grimmů.

Etnické pohádky jsou nádherné, protože odrážejí různorodost a zároveň stejnost. Svatby, zrod dítěte, vyslání dětí do světa - lidská prapodstata je ve všech příbězích.

Renáta Fučíková přiznává, že příběhy si nevymýšlí a ani takovou ambici nemá. Často se vrací k legendám, mýtům či biblickým příběhům. „Žádné téma není dost velké, aby se nedalo zpracovat. Snažím se je podat současným čtenářům – i těm dospělým – co nejvstřícněji a nejaktuálněji,“ tvrdí Renáta Fučíková.

Považujuju se za pedagoga: paidagógos byl ten, kdo ,doprovází dítě‘, a i já je doprovázím, protože jim předkládám příběhy, které by měly znát.

Výtvarnou techniku vždy přizpůsobuje příběhu a atmosféře vyprávění. Proto je její projev velmi různorodý. Například u Andersena využila kolorované kresby, neboť chtěla vyvolat atmosféru 19. století. Když se věnovala příběhům biblickým, vyprávěla je jednou prostřednictvím secesní kresby a podruhé použila akvarel a kvaš. Svou monumentální Historii Evropy vyprávěla kvašem na barevných papírech. A v poslední době pro převyprávění Shakespearových, Moliérových, Racinových či Corneillových dramat použila techniku tzv. škrábané kresby.

Škrábání u Shakespeara mělo renesanční říz a bronzově hnědá barva vyvolávala dojem anglické renesance. A Moliéra jsem škrábala v křivkách a vše překlopila do šarlatu.

Renáta Fučíková se sice snaží své techniky obměňovat a neunavovat čtenáře. Hlavní její motivací ale je obrazem příběhu posloužit.