Queer film zažívá silný rok. Přinášíme univerzální love story, říká režisér filmu God's Own Country

Film God's Own Country
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Film God's Own Country

Moonlight od režiséra Barryho Jenkinse získal Oscara a letošek je výrazný na filmy s LGBT tématy, které svými silnými příběhy dalece přesahují gay a lesbické publikum a oslovují diváky s jakoukoli sexuální identitou.

Z nejvýznamnějších světových festivalů se k českým divákům postupně dostávají snímky jako islandské Kamenné srdce (Hjartasteinn, r. Guðmundur Arnar Guðmundsson), Říkej mi svým jménem (Call Me By Your Name, r. Luca Guadagnino), 120 BPM (120 battements par minute, r. Robin Campillo), Fantastická žena (Una mujer fantástica, r. Sebastian Lelio) a mnohé další, které posbíraly řadu cen. Pořad Slovo o filmu přináší rozhovor s režisérem Francisem Lee, který na Sundance dostal cenu za režii za (gay) love story jménem God's Own Country (Na konci světa).

Čtěte také:Oscary 2017 mají dobrého vítěze, a přesto ostudu jako řemen

God's Own Country vypráví příběh mladíka Johnnyho, který pomáhá svým rodičům na rodinné farmě v anglickém Yorkshiru. Je uzavřený do sebe, rutinně plní svoje povinnosti a emoce projevuje jenom dost destruktivně, když se namol opije. Jeho život se změní, když na farmu přijede na výpomoc Rumun Gheorghe. Přes počáteční averzi se mezi nimi brzy začne rozvíjet intenzivní vztah. Fyzický i emocionální.

V Česku film zanedlouho uvede nadcházející 52. ročník MFF Karlovy Vary. Komentářem k situaci queer filmu rozhovor doprovodily Lucia Kajánková a Jana Čížkovská, které sledují téma genderu ve filmu a queer kinematografii a připravují mj. sekci Queer Now na Febiofestu.

Film God's Own Country

Část rozhovoru s Francisem Lee (a hercem Alecem Secareanu, představitelem Gheogheho) si můžete i přečíst:

Můžete nám nejdřív přiblížit, jaký máte vztah k Yorkshiru? Tomu se přezdívá God's Own Country, což dalo filmu název. Vím, že jste se tam narodil, váš otec byl farmář a že je to v tomto smyslu autobiografické, ale co k Yorkshiru cítíte?

Vyrostl jsem v Pennine HiIls v Yorkshiru. Můj otec je místní farmář, chová ovce a já sám tam taky žiju. Ale já jsem ve dvaceti z Yorkshiru odešel. To, co mě tamodtud vyhnalo, bylo to, že jsem se cítil úplně odříznutý. Geograficky i pocitově. Ale když jsem byl pryč, nedokázal jsem najednou tu krajinu dostat z hlavy.

Stal jsem se hercem, a když jsem pak po nějaké době začal přemýšlet o svém prvním filmu, tak jsem v něm zpracoval svoji víc než dvacetiletou obsesi tou zvláštní yorkshirskou krajinou a lidmi, kteří v ní žijí. Nikdy jsem Yorkshire neviděl zobrazený ve filmu nebo v televizi tak, jak ho sám znám. Vždycky to byla idylická, bukolická a pastorální krajinka. Ale pro mě je izolovaný, děsivý, zlověstný kout světa. To jsem chtěl ve filmu zachytit. Děj filmu není vůbec autobiografický. Ale můj vztah ke krajině celkem jo.

Johnny, hlavní postava filmu, z Yorkshiru neodejde, i když je to pro něj nejspíš dost těžké. Zůstává, pomáhá rodičům s farmou, ale uzavírá se do sebe. Vlastně si zakazuje emoce. Projevuje je jenom dost destruktivně, když se namol opije. O tom ten film podle mě je. Jak se otevřít emocím. Můžete nám trochu přiblížit, jak s emocemi pracujete?

Chtěl jsem filmem skutečně přiblížit někoho, kdo emočně strádá. Jedna z věcí, které jsem sám zažil, byla, že jsem se musel naučit, jak se otevřít lásce, jak milovat a být milován. Není to samo sebou, protože to znamená i určitou zranitelnost, když se člověk otevře. Chtěl jsem se tím ve filmu zabývat a vyprávět o někom, kdo se vydává na takovou cestu a poprvé se zamiluje.

Film God's Own Country

Johnny na farmě zůstává a pomáhá ji rodičům udržet v chodu, i když všichni jeho kamarádi a vrstevníci jsou pryč, protože odešli studovat na univerzity nebo si našli práci ve městě. Johnny si všechny svoje emoce nechává pro sebe. A pak na farmu přijde pracovat rumunský migrant Gheorghe. A vidíme, že právě Gheorghe pomáhá Johnnymu zvládnout vlastní emoce. Rozpoznat je a vyrovnat se s nimi.

Jak byste popsal Gheorgheho, druhého hlavního hrdinu? Byla to pro vás náročná úloha? Myslím tím všechnu tu farmářskou práci před kamerou, ale také otevřené sexuální scény. Muselo to být pro herce náročné, nebo ne?

Alec Secareanu: Farmářská práce byla rozhodně herecky náročnější než sexuální scény, řekl bych. Hodně jsme zkoušeli, dva týdny jsme strávili na farmě už před natáčením. Museli jsme vstávat každý den v 6 ráno a pracovat. Já jsem pracoval na farmě Francisova táty a Josh na vedlejší farmě, kde jsme potom natáčeli.

Bylo pro nás hodně důležité, abychom si na postavy zvykli a abychom byli naprosto autentičtí v tom, jací jsou to lidé a jak jednají například se zvířaty. S nimi to nebylo vždycky jednoduché, protože jsou prostě nepředvídatelná. Učili jsme se, jak s nimi zacházet a podobně. Se sexuálními scénami problém nebyl. Hodně jsme je zkoušeli, takže to pak byla už jen jakási choreografie.

Prý jste God's Own Country natáčeli chronologicky, což se děje zřídka a je to výjimečná věc, mít takovou možnost...

Je to skutečně hodně neobvyklé, mít tuhle možnost. Natáčet celovečerní film chronologicky je opravdu dost drahé. Ale pro mě to bylo hodně důležité, protože jsem věděl, že chci s hlavními představiteli, Joshem a Alecem natáčet specifickým způsobem. Šlo mi o obě postavy a vztah, který se mezi nimi rozvíjí.

Každá scéna funguje jako stavební kostka, kterou dáváme na tu předcházející. Každý moment strašně moc ovlivňuje tu následující. A tak podobně. Rozhodl jsem se natáčet chronologicky, abych hercům umožnil se do příběhu ponořit. A nenutil je odbočovat ve vývoji jejich vztahu – se všemi jeho vrcholy a propady.

Film God's Own Country

God's Own Country je váš celovečerní debut. Myslíte, Francisi, že budete schopný natáčet filmy takhle i dál? S tak důkladnou přípravou, chronologicky a podobně?

Myslím, že bych nikdy nemohl vyprávět příběh, kterému sám nevěřím. Nebo k němuž nemám vztah. To, co bych chtěl dál natáčet, bude asi zase osobní. Miluju práci v sevřeném malém týmu jen s několika herci a malým štábem, detailně a precizně. Takže doufám, že to takhle půjde i dál. Filmy, které mám rád, stojí na pravdivosti a autentičnosti. A na to je potřeba jít do hloubky a upřímně hledat odpovědi na různé otázky.

Doufám, že to půjde. Záleží to teď i na divácích. Jestli se jim nebude film líbit, tak už mi nikdo nedá šanci takhle pracovat. Ale jestli budou mít God's Own Country rádi, tak budu moct pokračovat.

No, zatím máte cenu za režii z festivalu v Sundance a pozvání na celou řadu dalších festivalů, šance tady je...

Máme z toho velkou radost. Premiéra byla na Sundance, pak byl film v Berlíně, na Berlinale a prodali jsme ho už do mnoha zemí. V hodně zemích se bude promítat v kinech a poběží na mnoha festivalech.

Je podle vás lepší o God's Own Country přemýšlet uvnitř škatulky LGBT filmu, nebo mimo ni?

Já chtěl vyprávět o dvou lidech bez ohledu na jejich sexualitu a jejich vlastní vnímání sexuality. Má to být jednoduše love story. Většina diváků v God's Own Country dokáže rozeznat, jaké to je, když se zamilujeme. A další témata srozumitelná velmi široce, univerzálně.

Zdá se, že letošní rok je obzvlášť silný těmito filmy. Snímky s řekněme queer motivy, které ale přesahují LGBT škatulku a oslovují široké publikum. Jeden z nich nakonec dostal Oscara.

Myslím, že to je mimořádný rok. Moonlight dostal Oscara a do kin přišly filmy jako Call Me By Your Name, Fantastická žena, skvělý americký nezávislý film Beach Rats, do toho naše God's Own Country. Je tu celá řada silných filmů s LGBTQ postavami, které věřím, bereme vážně a díváme se na ty filmy prostě jako na výborné kino. Což je skvělé.

Rozhovor vznikl na Transylvánském filmovém festivalu 2017.