Putování a listování Josefa Kroutvora

29. říjen 2005

Lehké črty deště na zamlženém okně jedoucího vlaku ... Klikyháky a čmáranice podzimní krajiny ... Pokus o akvarel v mokrém listí ... Listy ze skicáku vyrvané větrem. Útržky z jedné básně (Prázdný skicák) historika umění, esejisty a básníka Josefa Kroutvora (nar. 1942) jako by charakterizovaly celou sbírku, rozdělenou do čtyř částí: Vyplavené dřevo, Rozsypaný čaj, Trhací kalendář a Psaníčka.

Poetické črty, náhodné poznámky, dojmy, deníkové zápisky, nikterak vázaný verš. Celek je možné vnímat spíš jako záznam, který nemá být interpretací viděného, čteného, ale právě jen záznamem. Pokud by soubor těchto zápisků nevyšel právě v Edici současné české poezie, stejně uvěřitelně by mohl být částí deníku autora, v němž pro nespolehlivost paměti zachycuje každodenní dění, setkání, postřehy. Výrazným rysem souhrnu zápisů je jejich prchavá nestálost. Autor z momentálního pocitu vytvořil jakýsi podklad k příštímu rozvedení popsaného. Ostatně sám jako by tuto skutečnost hned na začátku předznamenal: Carnet: to je deset lístků v pařížském metru, to je ale také malý trhací blok, kam se zapisují vzkazy, poznámky, nápady. Zkrátka všechno, co by jinak člověk brzy zapomněl. A nepotřebné věci se pak vytrhnou.

Obálka knihy Rozsypaný čaj

Geograficky sbírka kopíruje místa, která evidentně pisatele inspirují jako uměnovědce, vsazeného do středoevropského prostoru mezi klasická místa "dění" umění, jimiž jsou pro Kroutvora především Francie, Itálie, Vídeň i Budapešť. Nejen jako vědec, ale též jako výtvarník dokáže Josef Kroutvor nahlédnout i "domácí" poetiku, především jihočeské krajiny (Třeboň, Nepomuk, Kramolín). Komíhání a přebíhání, ne jenom fyzický pohyb mezi oblíbenými místy, ale současně ponor do kartografie vzpomínek (B. Reynek, J. Florian), úvah o evropském umění (Románské umění je nejen naší nejstarší kulturou, ale také kulturou, která nás spojuje s kulturou mediteránní a s Blízkým východem) i momentálních přátelských setkání, to vše si na pozorovateli vynucuje alespoň poznámku.

Soubor Rozsypaný čaj je tím, co autor anoncuje názvem. Hrstkou drobností, náčrtků, nadhozených myšlenek. Výrazným rysem je zde neukončenost, sbírka upomíná na roční cyklus neustálého střídání, na poletující pomíjivost listí a melancholii brzkého stmívání, neúprosnou nezadržitelnost ubíhajícího času s nutkavou nostalgií. Kroutvorova vnímavost vůči detailům, které současný svět více než opomíjí, a jazyková vybavenost, jež dokáže zachytit skutečnost oním již vzpomínaným popisem a zároveň alespoň naznačit její zvukomalebný potenciál, je dominantní. Především ale kapacita slov a myšlenek, jejichž rozměr zasahuje od poetismu (Bílé bochníčky sýra plovoucí v lahodném oleji. Stroužky česneku a červené papričky, které pálí jako oheň. Pokrm, do kterého napadaly bobkové listy), přes lidovou pranostiku (Vavřinec - první podzimec. Bartoloměj svatý - odpoledne krátí), až k prostému sdělení (Sušíme, co se usušit dá. Šípky, houby, jablka i švestky).

Josef Kroutvor, Rozsypaný čaj, Knihovna Jana Drdy, Příbram 2005, Edice současné české poezie, sv. 29, 89 s.

Spustit audio