Půlnoční Rčení a protirčení Karla Krause
Rakouský satirik, žurnalista a dramatik Karl Kraus (1874-1936) měl nespočet nepřátel, celý život byl napadán a nenáviděn. Byl fascinujícím recitátorem děl vlastních i cizích – na jeho „zacházení se slovem“ vzpomínal po letech např. F. X. Šalda:„Vášnivý milovník cudného jazyka, nic nezalhávajícího líčidlem odvozené papírové fráze, vzteklý bořitel lepenkových hradů a zámků.“.
Karel Čapek o něm napsal: „Učil nás číst. Je největším učitelem čtení, jaký kdy byl. Vedle toho nás učil psát. Učil nás slova ovládat, jako se ovládají divoké bestie.“ Josef Hora: „Znal umění zabíjet smíchem.“
Jeho knihy jsou soubory pojednání, aforismů, esejů, literárních kritik, polemik, dopisů, satir, glos, epigramů, básní, prohlášení a dramatických scén (žánrová pestrost a prostupování jednotlivých poloh už ohlašují moderní literaturu 20. století). Celý život stál osamocen, nespojil se s žádným politickým ani kulturním programem.
Krausovy aforismy vyšly původně ve třech souborech: Rčení a protirčení (1909), Pro domo et mundo (1912) a V noci (1918). Ukázky z těchto břitkých textů vyšly v českém výboru Krausových textů s názvem Soudím živé i mrtvé v Odeonu roku 1984 v překladu Aloyse Skoumala.
Aforismy rakouského spisovatele z překladu Aloyse Skoumala připravil Petr Adler, který také účinkuje.
Nejposlouchanější
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
