Procházka Mezi ploty

3. červen 2004

Již po třinácté se poslední květnový víkend konal festival Mezi ploty. Po Dobřanech a Brnu se toto ojedinělé setkání přesunulo ve dnech 29.-30. 5. do mekky českých psychiatrických léčeben, Prahy 8 - Bohnic.

Festival Mezi ploty je skutečným maratónem kulturních akcí, mezi nimiž sice dominuje divadlo a hudba, ale svůj prostor si hledají i ostatní umělecké disciplíny, především výtvarné umění. Přehlídka vyniká neobyčejnou atmosférou, která spočívá nejen v setkání profesionálních a amatérských umělců, ale především v propojení dvou oddělených světů, vnějšího a vnitřního světa psychiatrických léčeben. Pokud byste na festival zavítali, určitě byste mi dali za pravdu, že lze jen těžko rozeznat, kdo patří mezi návštěvníky a kdo mezi pacienty. Pomyslné "bourání hranic blázinců" se stalo neoficiálním podtitulem prvních ročníků. Dnes už psychiatrie rozhodně mezi tabuizované obory nepatří. Pokud se o ní chtěl někdo dozvědět víc, mohl o víkendu navštívit v Bohnicích tzv. psychoterapeutický stan, kde se seznámil s technikami arteterapie, muzikoterapie, dramaterapie atd. Jak je teorie uplatňována v praxi, bylo možné posoudit během inscenací souborů zdravotně postižených. Ti měli během festivalu jedinečnou příležitost prezentovat obecenstvu výsledky svého snažení.

Z festivalu Mezi ploty

Mezi ploty se řadí mezi benefiční akce. Umělci se vzdávají svých honorářů a z výtěžku vstupného jsou financovány další kulturní aktivity jednotlivých léčeben. Během letošního ročníku praskal bohnický areál ve švech. Krásné počasí přilákalo na akci tisíce diváků.

Na 8 divadelních scénách, 4 hudebních pódiích, ve 2 kavárnách a výtvarných dílnách se představilo na 150 divadelních souborů, hudebních skupin a výtvarníků. Do Bohnic zavítalo např. brněnské Divadlo v 7 a půl, které přivezlo inscenaci Květy skořicovníku, inspirovanou stejnojmennou sbírkou lyrické poezie Li Ching-Čao. Pražské publikum si před časem mohlo vychutnat tyto nádherné básně ve Viole, a to v podání herečky Hany Maciuchové. Barvy brněnských divadel zastupovalo též Ha-Divadlo, z Hradce Králové dorazil loutkový Drak, z Ústí nad Labem Činoherní studio. Ani pražské soubory nezůstaly pozadu. Divadlo na Vinohradech zahájilo festival inscenací Měsíční běs, která byla vytvořena pro komorní prostor studovny. Drama dvou arménských utečenců, kteří se snaží nalézt nový domov v Americe, aktuálně promluvil o útlaku, násilí a genocidě. Herečka Taťjana Medvecká vyprávěla divákům o láskách a neláskách jedné betonářky v komedii Poprvé vdaná. Z ostatních divadelních souborů jmenujme alespoň Divadlo na tahu, Minor, Dočasnou shakespearovskou společnost, Bohnickou divadelní společnost a řadu amatérských skupin sjíždějících se z celé republiky.

Mezi ploty nabídlo svým návštěvníkům nejen činoherní inscenace, ale i loutkové divadlo, kabaret či cirkus. Divák se cítil jako v cukrárně plné lákavých dobrot, ze kterých nevěděl, jakou dříve ochutnat. Hudební "dortíky" zajistili interpreti z oblasti jazzu, rocku i folku. Za všechny bych ráda zmínila alespoň Hradišťan, Jiřího Schmitzera, Ivana Hlase, Annu K., Gothart, Janu Kirschner a mnoho dalších. Nechyběla ani dětská scéna či zmíněné výtvarné dílny, v nichž bylo možné vyzkoušet si práci na hrnčířském kruhu. Česká televize postavila v Bohnicích speciální stan, ve kterém promítala dokumenty. I jejich tématem byl život lidí, kteří stojí mimo většinovou, "normální" společnost - lidé závislí na dobročinnosti, bezdomovci, prostitutky, mentálně postižení či týrané ženy.

Tento článek by mohl pokračovat donekonečna a stejně by výčet všech akcí nebyl úplný. Netruchlete! Není všem dnům konec. Třeba se spolu setkáme příští rok na další procházce Mezi ploty.

autor: Jana Dlouhá
Spustit audio

    Nejposlouchanější

    mujRozhlas

    –  audiosvět Českého rozhlasu na jednom místě

    Více z pořadu

    E-shop Českého rozhlasu

    Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

    Václav Žmolík, moderátor

    ze_světa_lesních_samot.jpg

    Zmizelá osada

    Koupit

    Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.