Pro formování lidské osobnosti jsou zásadní první roky života a prostředí, které dítě obklopuje. To si jako první z českých architektů uvědomil Josef Gočár

Přesně v tomto duchu a s důrazem na slunce i vzduch, koncipoval Gočár královéhradecký soubor, jenž se v mnoha ohledech podobá tzv. opene luchtschool. Tedy školám na volném vzduchu – jak je označovali Holanďané, kteří koncem 20. let realizovali jejich první typy. Gočár totiž v Hradci Králové maximálně propojil interiér s exteriérem. Tělocvična oddělená skleněnou otevíratelnou stěnou proto navazuje na sportovní areál v otevřeném dvoře, kam architekt původně navrhoval umístit i plavecký bazén. Novum v architektuře českých školních budov také představovaly rovné střechy se slunolamy, které měly sloužit jako sluneční lázně pro žáky.

Čtěte také

Příkladně rekonstruovaná Müllerova vila. Vzpomínáme na olomouckého žáka Adolfa Loose, architekta Paula Engelmanna

Součástí školního areálu je od roku 1928 mateřská škola, kterou Gočár v soutěžním návrhu z roku 1925 načrtl jako přízemní objekt bez terasy i vertikální dominanty komínu centrální kotelny. Do definitivní podoby školku rozpracoval v roce 1927, přičemž její charakteristické tvary předurčila vodní hladina původně zamýšleného bazénu, jenž se měl rozprostírat pod její terasou. Vodní hladina v člověku 20. let asociovala moře a to zase transatlantické parníky, které představovaly jeden z primárních inspiračních zdrojů české avantgardy. Architektura mateřské školky prostřednictvím nautického tvarosloví tento pocit dokonale navozovala.

A děti, které školku jako já navštěvovali, si v její zaoblené prosklené herně, na krytých i otevřených terasách, lávkách i schodištích s trubkovým zábradlím, tak mohli představovat, že se nachází na palubě takového plavidla. Respektive na kapitánském můstku lodi, kterou počátkem 80. let o vysoký komín a terasu bohužel připravila přestavba na školní jídelnu.