Příkladně rekonstruovaná Müllerova vila. Vzpomínáme na olomouckého žáka Adolfa Loose, architekta Paula Engelmanna

11 fotografií

Stejně důležitým momentem v životě Engelmanna se stalo setkání s Ludwigem Wittgensteinem, se kterým se architekt seznámil v Olomouci roku 1916. Dříve než spolu dokončili vídeňskou vilu pro filozofovu sestru Margareth Wittgenstein–Stonborough (1926–1928), navrhl Englemann vilu pro Vladimíra Müllera. 

Čtěte také

Léčebný dům nebo rezidenční centrum pro umělce? Funkcionalistická památka lázeňský dům Machnáč v Trenčianských Teplicích chátrá

Dům z let 1927–1928 představuje osobitou syntézu Loosova malého úsporného domu v kubusu s prostorově náročnější architekturou, formovanou z vnitřku směrem ven. V ušlechtile prosté stavbě se s Loosovými myšlenkami spájí Englemannův jemný cit pro poeticky laděný obytný prostor umocněný Raumplanem. Tento novátorský koncept, který se nejzřetelněji projevuje v obytné hale členěné na obytnou, jídelní a komunikační sekci, ale architekt nevložil do složitého organismu velké reprezentativní vily, nýbrž do obyčejného rodinného domu, čímž Raumplanu propůjčil nový rozměr. Ten byl totiž výsadou Loosových luxusních vil, vyžadujících složitou konstrukci, kterou Engelmann elegantně nahradil prostým zdivem.

Na prahu minulého desetiletí dům šťastnou shodou okolností získal David Voda, který se výjimečnou památku moderní architektury rozhodl uvést do původního stavu. Roku 2016 se proto obrátil na Michala Sborwitze, jehož tvorbu dobře znal, mimo jiné ze svého dřívějšího působiště Muzea umění v Olomouci, jehož budovu pražský architekt v 90. letech upravoval. Sborwitzův tým projekt památkové a stavební obnovy rozdělil na tři etapy. První z fází prováděných v letech 2016–2019 představovala rekonstrukce interiérů. „Druhým krokem se stala demolice nepůvodní přístavby garáže s následnou opravou fasády. Třetí etapou pak rekonstrukce oplocení a komunikací v zahradě“ (autorská zpráva).

Vzhledem k tomu, že se dům, který je nemovitou kulturní památkou, zachoval v takřka autentickém stavu, proběhla jeho obnova ve spolupráci s Národním památkovým ústavem, a proto ji můžeme označit za ideální. Vzornou rekonstrukcí se ovšem stala hlavně díky majitelově vizi plynoucí z jeho znalostí evropské moderní kultury, tak i architektovu mimořádnému citu pro historický detail i celek.