Pracovna: Na návštěvě u hudebnice Beaty Hlavenkové

12. prosinec 2024

Beata Hlavenková (1978) je česká pianistka, skladatelka, zpěvačka, producentka a pedagožka. Ráda experimentuje, má ráda moderní sound design, hledá nekonvenční harmonie a aranžmá. Vystudovala Janáčkovu konzervatoř v Ostravě, Konzervatoř Jaroslava Ježka a svá studia dokončila na University od Massachusetts (obor kompozice, jazzová kompozice a aranžování). V rámci studií absolvovala rezidenční program Betty Carter Jazz Ahead v Kennedy Center ve Washingtonu.

Hlavenková vydala šest sólových desek, naposledy Žijutě z roku 2021. V roce 2019 vyšla nahrávka Sně (Animal Music), na kterém se poprvé prezentuje jako zpěvačka. Deska jí vynesla Cenu Anděl v kategorii Interpretka roku 2019 a Cenu Jantar. Spolupracovala nebo spolupracuje s řadou významných hudebníků jako jsou Lenka Dusilová, Patrik Hlavenka, Iva Bittová, Vladivojna La Chia, David Koller a další.

Beata Hlavenková

Skládá hudbu pro divadlo (například Flow – VerTeDance) i film (Zátopek, Dukla 61, Král Šumavy: Fantom temného kraje). Za hudbu k filmu Zátopek a sérii Král Šumavy byla nominována na cenu Český lev v kategorii Nejlepší hudba. Její portrét se objevil na obrovském billboardu na Times Square, když ji Spotify uvedl jako Equal CZ&SK Umělkyní měsíce listopadu.

Beata Hlavenková

Beata Hlavenková také učí. Působí na New York University v Praze, dříve též na Konzervatoři Jaroslava Ježka a na JAMU v Brně, kde spolu s Patrikem Hlavenkou založili vůbec první vysokoškolská studia jazzové hudby u nás. Několik let je také mentorkou v Akademii MenArt, kde se věnuje dětem a mladým stipendistům vybraným ze ZuŠ.

autor: zuf
Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více o tématu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.