Poznejte proměny blues na časové ose i světové mapě

Těžko najdeme hudební termín tak mnohoznačný jako blues. Kořeny hudby, která se zrodila jako subkultura těch nejchudších obyvatel Spojených států, leží zčásti v Africe, zčásti v evropské kultuře. Mohou to být křehké písně s akustickou kytarou, právě tak jako hlasitá elektricky zesílená hudba městských klubů. K nejstarším klasikům blues patřil kytarista, zpěvák a především překvapivě poetický autor Robert Johnson (1911–1938). Jeho skladby natáčely stovky umělců, včetně velkých hvězd jako Rolling Stones, a o jeho životě vznikaly legendy.

Podobně jako Faust prý Robert Johnson uzavřel pakt s ďáblem, s nímž se setkal o půlnoci na temném rozcestí. Ďábel mu naladil kytaru tak, aby ho žádný jiný kytarista nepřekonal. Výměnou žádal jeho duši. Johnson tragicky zahynul ve věku 27 let, rok poté kdy natočil sérii dodnes aktuálních skladeb, údajně ho otrávil žárlivý sok v lásce.

Ke generaci hudebníků, kteří se o 30 let později odkazem Roberta Johnsona inspirovali, patřil i Eric Clapton a John Mayall. Nikdo jiný na světě na elektrickou kytaru nehrál jako Clapton. Snad jen s výjimkou muzikantů z Chicaga, kde se po druhé světové válce zrodilo hlasité městské blues. Pocházel odtud Butterfield Blues Band, který sdružoval nejlepší bluesové hráče černé i bílé pleti.

Blues ovlivnilo několik generací světových hvězd, včetně Elvise Presleyho, Janis Joplin i Rolling Stones. Dokumentuje to záznam z jejich společného koncertu s bluesovým klasikem Muddy Watersem.

Blues má řadu lokálních variant. Tak například, na jihu Louisiany existují enklávy, tvořené potomky uprchlíků z frankofonní Kanady. Svérázný dialekt francouzštiny i typicky francouzský akordeon stály u zrodu kouzelné paralely blues, zvané zydeco.

Clifton Chenier byl klíčovým hudebním představitelem louisianských cajunů, tedy frankofonních obyvatel, právě tak jako k této kultuře patřily pokrmy jambalaya, gumbo, či neworleanský karneval mardi gras. Chenier zemřel roku 1987. Černošské blues, kdysi označované za ďáblovu hudbu, stejně jako spřízněné zydeco, se staly legitimní součástí americké kultury.

Vedle hudebního žánru slovo blues označuje i hořkosladké rozpoložení lidské mysli, a v přeneseném smyslu se používá i pro pocitově spřízněné styly jiných kultur: od portugalského fada, přes bosenské sevdalinky až po řecké rembetiko. Tento u nás dosud málo známý žánr vznikl na migrační trase, nikoli však mezi Spojenými státy a Afrikou, jak tomu bylo u amerického blues, ale mezi Tureckem a Řeckem. Před sto lety byl z dnešního Turecka násilně odsunut přes milion Řeků, kteří v Malé Asii žili už od dob antiky, tedy dvě tisíciletí před příchodem Turků. Jejich hudba, zvaná rembetiko, byla nedávno zařazena na seznam Nehmotného dědictví UNESCO. Klasikem žánru byl Markos Vamvakaris (1905–1972). A takhle hraje orchestr, navazující na jeho kulturní odkaz.