Poznámky na krabičkách od sirek
Postřehy a drobnosti, které se svojí výjimečností zalesknou v šedi každodenna, se staly inspirací Umberta Eca. Zprvu je jen letmo a rychle zaznamenával na krabičky od sirek, později je rozvedl do sloupků v novinách a nyní vychází jejich soubor v knižním vydání. Soustředěné Poznámky na krabičkách od sirek z pera spisovatele, estetika a literárního vědce Umberta Eca (nar. 1932) vyšly v tradičně vkusné úpravě v nakladatelství Argo.
Na obálce knihy je možné zjistit, že sloupek nazvaný Poznámky na krabičkách od sirek bývá pravidelně otiskován na poslední straně italského týdeníku L´Espresso od března roku 1985. Předkládaný soubor obsahuje články z devadesátých let minulého století. Mezi vědeckou prací Umberta Eca (v českém překladu vyšly v nedávné době jeho Dějiny krásy a Dějiny ošklivosti) a mezi jeho spisovatelskou činností, z níž nejznámější je zřejmě román Jméno růže, ale také třeba Foucaultovo kyvadlo nebo zatím poslední dílo Tajemný plamen královny Loany, zaujímají novinové sloupky jistě marginální místo. Pokud ale budou brány jako okamžité reakce na okolní dění, komentáře a reflexe toho, co právě živě zasahuje do veřejného života, jejich atraktivita a význam rázem narůstají.
Přehledné rozdělení svazku ostatně umožňuje libovolný výběr pasáží, které je možno číst pro pobavení i údiv. Poněkud stranou možná zůstanou ty, které se zabývají konkrétním děním v Itálii (Kde domov můj. Komentáře k událostem v Itálii), jako ilustrace doby poslouží sloupky s politickým tónem (Nevesely, truchlivy jsou ty vodní kraje. O rasismu, válce a politické korektnosti). To nejcennější a nejpoutavější ale jistě obsahují oddíly zaměřené na témata, v nichž je Umberto Eco proslulým profesionálem - články o jazyce (By náš jazyk neshnil v hrobě. Řeč a chování), o knihách a médiích (Labyrint světa. Od knihy přes web k hypertextu), o literatuře a umění (Rozličných figur a kuprštyků květování. Paběrkování z literatury a krásných umění).
Sloupek či krátký fejeton, žánr, který U. Eco ve svých poznámkách používá, je sevřená forma, ve které dochází na malém prostoru k velkým věcem, například k rekapitulaci celých kulturních dějin, uměleckých směrů nebo politických událostí. Autorovi se řetězí minulost s přítomností do blyštivého pásma, máloco tohoto vzdělance překvapí, zato většina podnětů zapůsobí jako výzva k polemice, případně k drobnému posměchu: "Ach bože, ti intelektuálové. Jediný sport, který dokážou pěstovat, je strach, že knihám nastávají zlé časy. Toho brouka mají v hlavě už od dob klínového písma."
Umberto Eco je ostrý glosátor a polemik, který neponechá bez povšimnutí mimovolnou, natož nabízející se příležitost k poukázání na paradox v nejrůznějších vyjádřeních a činech (Doutník jako vzkaz), nikomu nezůstane dlužen odpověď a pokud na jeho sloupky někdo reagoval, autor mu vzápětí vtipně odpovídá (Vendée, Cardini a Červený Bedrník). Do jeho záběru se dostávají záležitosti z oblasti vysoké politiky, společenského dění i komerčních zákoutí úspěšného filmu (Jak úspěšně ztroskotat). Eco s úsměvem a sebejistě vytýká, přesvědčeně hájí své názory a stanoviska a třeba i lehce črtá uměnovědné teorie (Etika, estetika a aerosol). Kniha jeho poznámek je osvěžující i inspirativní. Vyzývá k dialogu i k přestřelce. A je vynikající příležitostí k povzbuzení čtenářova kritického náhledu.
Umberto Eco, Poznámky na krabičkách od sirek, Argo, Praha 2008, překlad: Zora Obstová, str. 480.
Nejposlouchanější
Jiří Karásek: Muž, který zásadně mluvil pravdu. Hvězdně obsazená detektivní tragikomedie z roku 1965
-
Umberto Eco: Foucaultovo kyvadlo. Napínavý příběh tajemných spiknutí, nebo úvaha o realitě a fikci?
-
Martin Ryšavý: Tundra a smrt. Dobrodružná výprava k neprobádaným končinám lidské existence
-
Miloš Doležal: Jako bychom dnes zemřít měli. Život a smrt Josefa Toufara, kněze umučeného StB
-
Alexandr Grin: Krysař. Magický příběh z pera solitéra ruské novoromantické literatury
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.