Pouť za zaniklou civilizací

Petr Mikšíček (nar. 1977) předkládá spíš jakési osobní vyznání, důvěrný popis toho, v jaké formě dnešní mladý člověk může potkat nedávnou minulost, jaké nánosy na ní za poměrně krátkou dobu leží. Pozorného čtenáře jistě napadne, jak nesnadno se hledá vypovídací rámec, formulace, natož věrohodné vyjádření tam, kde pamětníci již téměř nejsou, ale téma je stále natolik ožehavé, že dříve než diskuse vyvstává nutnost odstranit vrstvu emocí, schémat a mýtů.

Na počátku Mikšíčkovy cesty však nebylo zaujetí pro historii. Až po zjištění, že skupinka turistů by mohli být "ti sudetští Němci", se otevírá nová dimenze jeho cesty, informace a souvislosti, které dříve netušil. Bohužel, mnohé ani sám neusiluje upřesnit a ověřit. Jasno totiž nemá ani v tom, zda jde o Němce české nebo sudetské. Od okamžiku onoho setkání však důsledně v závorce za českým názvem místa uvádí i jeho německé jméno.

Petr Mikšíček: Sudetská pouť aneb Waldgang|foto: dokoran.cz

Další nejasnost se týká samého vymezení pouti. Ve shrnujícím závěru P. Mikšíček tvrdí:"Obešel jsem Čechy. Kolem dokola. Po hranicích." Cesta začala v Jizerských horách, pokračovala přes Krušnohoří, Český les a Šumavu. Nezřetelná reprodukce mapy s "trasou putování kolem republiky" však vnese do popisu zmatek, který zvýší zmínky o Jeseníkách a Rychlebských horách. Přesnější charakteristiku, zda tedy šlo opravdu o putování pouze po Čechách, nebo i dalších českých zemích (Moravě, Slezsku), čtenář nezjistí.

Nejvíce věrohodný je Mikšíčkův popis především tehdy, když vypráví o krajině, kterou zná od dětství (Krušnohoří). Horší je to, opustí-li známá místa. Se Šumavou není identifikován, v této fázi se zbytečně rozplývá v poetismech s hojným sklonem ke kýčovitosti. Neznalost poměrů a okolností se autorovi vymstila při líčení možností, panujících v padesátých letech dvacátého století při osídlování pohraničí. Ignoruje fakt povinných umístěnek, nuceného přesídlování apod. Reprodukované události a souvislosti i evidentně přejaté názory práci odsouvají na školskou úroveň.

"Iniciační" cesta (realizovaná v roce 2000) znamenala nalezení tématu: "Fragmentární přítomnost německé kultury a způsob, jakým se s ní zde naložilo". Text o sudetské pouti byl počátkem. Jakým směrem se jeho tvůrce ubíral, ukazují jeho následné aktivity. Petr Mikšíček je hlavním autorem projektu Zmizelé Sudety, který prostřednictvím srovnávacích fotografií mapuje proměny česko-německého pohraničí, především ve druhé polovině dvacátého století. Dle informací uvedených v knize, od srpna letošního roku bude na nejvyšším vrcholu Krušných hor, na Klínovci, instalována jeho výstava Znovuobjevené Krušnohoří.

Petr Mikšíček: Sudetská pouť aneb Waldgang, Dokořán, Praha 2005, 166 s.