Pomíjivý záchvěv
Anglický filosof a politolog John Gray (nar. 1948) přednášel jedenadvacet let o filosofii. Je profesorem moderního evropského myšlení a spolupracuje s organizacemi studujícími člověka a pojem "lidství". Týdeník New Statesman, do něhož přispívá, ho nazývá "filosofem pesimismu" nebo také "posthumanistou".
Grayovy knihy vycházejí v českém překladu především díky péči nakladatelství Dokořán. Ta nejnovější, s podtitulem Eseje proti pokroku a jiným iluzím, se věnuje představě o možnostech rozvoje nejen v oblasti vědeckých poznatků, ale též v teritoriu lidského myšlení, chování a víry. K tomu, abychom se začetli do Grayova textu, je nepochybně třeba jisté dávky odvahy, neboť jde o úvahy na téma lehkovážné pouti člověka, pomíjivého záchvěvu v životě planety Země, do zajetí, v němž se rozmařilý životní styl a neodpustitelné utopie rozvoje, expanze a čerpání zdrojů nestanou ulehčením, ale nástrojem zkázy. Kniha Johna Graye o iluzích a deziluzích, týkajících se ideje pokroku v lidských dějinách, je souborem zamyšlení, původně psaných pro londýnský týdeník New Statesman. Je rozdělena do tří oddílů.
První, Iluze pokroku, zahrnuje úvahy nejobecnější, hledající základy a podstatu pojmu "pokrok". Autor nabízí exkurz do historie lidstva, do dějin myšlení a mýtů. Argumentuje pro své přesvědčení, že není možná cesta kamsi do neznámých vysněných výšin. Člověk, i když dosáhl mnohých naprosto obdivuhodných, kladných a obecně prospěšných poznatků a rozšířil své možnosti objevem kvalitních technologií, přesto stále stojí před největším tajemstvím, jímž pro něj zůstává vlastní nitro, rozum i představivost. Historie není vzestupnou spirálou lidského pokroku... Je to nekonečný cyklus, v němž na sebe vzájemně působí měnící se znalosti a neměnné lidské potřeby.
Grayovi jde o srozumitelný výklad toho, že člověk si v sobě nese své dějiny, dávné poznatky, myšlenky i nejrůznější mytologii. A především víru. Vysvětluje rozdíl mezi názory společnosti nábožensky vyrovnané i té sekularizované, víru zdánlivě překonávající a odkládající. Autor dokládá, jak mnohé mýty přežívají či znovuožívají, často v podobě paradoxní vzhledem ke své původní formě. (Komunismus a neoliberalismus byla mesiášská hnutí, která používala jazyka rozumu a vědy, ale ve skutečnosti je řídila víra.)
Jestliže první oddíl Grayových esejů jsou obecné úsudky, obrácené k tradici, minulosti a historické skutečnosti, úsudky o poměru lidského poznání a rozvoje člověčích schopností, další dva oddíly jsou věnovány tzv. žhavé současnosti. V části nazvané Válka, terorismus a Irák uvažuje autor o typu myšlení, které vedlo ke katastrofě v Iráku. Třetí celek, Politika bez iluzí, se zabývá aktuální politikou. Projevy a záměry politiků jsou konfrontovány s obsahem pojmů jako je populismus, kult celebrit nebo program modernizace v prostoru globálního trhu.
Kacířství znamená provokativní i provokující zastávání názorů odlišných od těch oficiálních, vyznávaných nějakou většinou, mocenskou skupinou, jež se pokládá za pravověrnou. John Gray ve svých esejích vyslovuje postřehy vzpírající se přesvědčení, že lidstvo ve své podstatě postupuje, ať už po přímce či po spirále, někam k "lepším zítřkům". Grayovy argumenty jsou reálné a racionální, nesmlouvavé, snad trochu anglicky sarkastické. Nevolají však po jednoznačném přijetí, souhlasu či odmítnutí. Jejich cílem je zcela určitě výzva k zamyšlení.
John Gray, Kacířství. Eseje proti pokroku a jiným iluzím, Dokořán, Praha 2006, překlad: Milena Turnerová, str. 224.
Nejposlouchanější
-
Raymond Chandler: Španělská krev. Detektivní případ rafinovaného využití vraždy pro politické účely
-
Karel Tůma: Jak se chytají ženy, Komedie s vánočním stromkem. Dvě humoristické vánoční povídky
-
Nora Eckhardtová: Druhá strana řeky. Jak souvisí zmizení podnikatele s dávným krveprolitím?
-
Jana Knitlová: Soukromá derniéra. Příběh dvou herců na útěku z nacistického Německa
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.