Po hlavě

Kulisy příběhu s téměř detektivní zápletkou jsou zasazeny především na anglický venkov, ale také do londýnských knihoven a muzeí. Autor skvěle pracuje s tempem vyprávění a paradoxně ho mění. Na venkově se vše odehrává v jakémsi zkratkovitém, trhaném, zrychleném pohybu, události se kupí a situace akčně proměňují, zatímco městské prostředí je klidné a pomalé, chápavé a utišující.

Na počátku je cesta rodiny Clayových na jejich venkovskou chalupu. Spolu s malou dcerkou Tildou si manželé - filozof Martin a jeho uměnovědně vzdělaná žena Kate - hodlají užívat čerstvého vzduchu a popřípadě dopsat svá rozpracovaná díla. Idylka se otevírá. Pomalý rozjezd ale záhy nabere kvapnější tempo. Stačí návštěva sousedů v jejich zanedbaném, snad aristokratickém sídle v Upwoodu, při níž jim domácí pán předvede několik obrazů, jež by rád zpeněžil. Že je chce prodat "pod rukou", že se chystá k daňovému úniku a že vůbec způsob, jímž je nabyl, není úplně čestný, to jsou záležitosti spíše podružné. Zásadní okamžik, který rozpoutá bouři jak v mysli hlavního protagonisty, tak ve spádu celého vyprávění nastane, když jsou ukázány čtyři obrazy - jeden obrovský od jakéhosi vcelku významného italského mistra a tři od méně známých Holanďanů. Důležitý je samozřejmě obraz jediný: "Poznávám ho okamžitě. Říkám poznávám, ale vlastně jsem ho nikdy předtím neviděl. Neviděl jsem dokonce ani jeho popis. Pokud vím, nikdo ho zatím nepopsal. A nikdo s jistotou neví, jestli ho někdo - kromě samotného umělce - vůbec kdy viděl."

Zdá se to Martinovi, nebo je skutečně možné, že hledí na neznámé, ztracené dílo malíře pozdní renesance Pietera Bruegela? I když je výsledek nejistý, náhle se roztáčí proud událostí a představ. Martina napadne zatajit sousedovi pravou hodnotu obrazu a získat jej pro sebe. I když sám sebe přesvědčuje, že mu nejde o peníze, ale především o to, aby dílo zůstalo v anglických galeriích, vědomí ceny obrazu touhu po jeho vlastnictví zvyšuje.
Tedy krádež? Všechno tomu nasvědčuje. Martin si složitě připravuje prostor, "kuje pikle", přetvařuje se.

Frayn knihu rozděluje. Ne jen tempem líčení děje, ale i jeho obsahem. Pasáže věnované hledání totožnosti obrazu vedou čtenáře do hloubi 16. století, do církevními válkami rozděleného Holandska, sužovaného bídou a terorem. Kde se v těchto místech rodil originální a vynikající malířský styl? Z čeho umělec čerpal své podněty a především, jaké odkazy, klíče a tajemství mohl do svého obrazu skrýt? Hlavní hrdina studuje historické knihy a spřádá možnou interpretaci.

Vedle toho se vždy z minulosti "vyloupne" a pokračuje ve svém zločinném osnování. Tato část je vtipná, až groteskní. Intelektuálskému nešikovi se nedaří, skoro všichni už mu fandí, kromě manželky dokonce i žena vlastníka obrazu, a čtenář, stržený kakofonií bláznivé loupeže si také přeje, aby se vše podařilo a obraz už visel na bezpečném místě, kde si jej konečně v klidu všichni prohlédnou.

Podaří se? Ne, jak to dopadne, neprozradíme. Co však ano - že je to svěží čtení, kniha, jejímiž téměř 350 stran lze projít lehce a s potěšením.

Michael Frayn, Po hlavě, Paseka, Praha a Litomyšl 2009, překlad: Zora Wolfová, 348 s.