Planeta pokladů
Film Planeta pokladů není dokonalým přepisem Stevensonovy knihy, ale dokáže navodit příjemný zážitek pramenící z pokročilého stupně 2D/3D animace a navíc je doplněna kvalitní počítačovou hrou. Děti se baví...
Jak potěšit děti a zbavit se jich na devadesát minut? Nakreslit jim dobrodružství! Shrek z dílen PDI/Dreamworks kupříkladu obsahoval vše od morálních hodnot až po úsměvnou vulgaritu, jenže to je cesta, kudy se lidé z továrny Disney nikdy nedají, protože jsou tradicionalisty. Lpění na starých hodnotách a stylovosti pronásleduje Disneyho jako naváděná raketa a v podstatě neexistuje jediný případ, kdy by se firma osvobodila z okovů a vypustila čistě dospěláckou animačku. Planeta pokladů nevybočuje z řady. Ve scénáři se objevují postavy z Stevensonova Ostrova pokladů, který se stal jakousi biblí všech moderních pirátských příběhů, protože obsahuje například kapitána Johna Longa Silvera s dřevěnou nohou, hákem místo ruky a papouškem na rameni a v perfektní rétorice vykresluje prostředí rumových pirátů. Tam, kde Stevenson nachází morální hodnoty a přerody osobnosti, tam Disney těžce vykutal základní pravdy o vztahu otce a syna a důležitosti rodiny. Nezapomněl ani na komické přitleskávače ve vedlejší roli. Sice nedosahují hnusnosti Lucasova Jar Jara, přesto nepříjemně iritují, protože jejich role je v animačkách přežitá.
Na první pohled ohromí grafické zpracování, které kombinuje klasická dvojrozměrná pozadí s renderovanými předměty. Fantasticky detailní práce na objektech společně s nekonečným prostorem bezesporu hrají hlavní roli a měly by dostat nominaci na Oscara. Prostředí filmu je zasazené do vesmíru, kde plachetnice plují díky slunečnímu větru, střílejí po sobě z děl a v meziplanetárním prostoru piráti abordují nic netušící aristokratické kocábky. Po palubách chodí námořníci bez skafandru, šplhají po ráhnech, případně odletují, selže-li generátor gravitace. Nejde o samoúčelné potlačení přírodních zákonů ve prospěch efektnosti filmu (jako v Jimmy Neutronovi), ale o svébytný a hrozně krásný svět, naprosto odtržený od toho našeho. Všechna vizuální a zvuková krása frontálně napadá smysly, které zapomínají sledovat příběh - ze začátku prachsprostý, posléze díky nenadálé akčnosti strhující. Stevenson každopádně musí v hrobě rotovat, ale v této fázi s ním film už nemá mnoho společného.
Disneyho kapitán Silver má hydraulickou nohu a mechanickou ruku, nebezpečně podobnou výzbroji Hrušínského z Tajemného hradu v Karpatech. S neurvalým puberťákem a zároveň plavčíkem Hawkinsem naváže vztah adoptivního otce k synovi - potud je to v pořádku. V té chvíli se z plátna vykloní trychtýř a začne do hlav diváků sypat představu o ideálním vztahu otce a syna, o tom, že v každém zlém tvorovi je něco dobrého, a tak dále. Při nalezení Planety pokladů přichází na řadu klišé mobydickovského ražení - nikdy nenajdeš, co hledáš a jestli ano, tak tě to zabije... ne, pozor! Přetočíme trochu zpět: ... a jestli ano, tak se v tu chvíli můžeš změnit. Jistá disneyovská dozrálost tu je vidět, ale jestli firma bere svoje poslání na tomto světě výchovně, tak by spíš měla přemýšlet o tom, jak dětem předložit něco nového. O tom, že mají mít rádi rodiče a chovat se "správňácky" je pravděpodobně stačí přesvědčit doma.
Film je doprovázen kvalitním českým dabingem, kromě jedné písně Jima Hawkinse (ne, tu o "patnácti námořnících na kufru mrtvoly, johoho" neuslyšíte), která i z Michal Davida dělá kvalitního krále popu, jak je strašlivá. Dětem se určitě film bude líbit, stejně jako dospělým, ale ani v jednom případě to nebude vina příběhu. Víte co? Pusťte jim raději Ládínkova dobrodružství.
Zároveň s filmem se objevuje počítačová hra a v kontextu Planety pokladů jako množiny médií je důležité zjistit, jak se film a hra navzájem doplňují. Hra navazuje na konec filmu. Hlavní hrdina Hawkins již vystudoval vojenskou Akademii a nyní jako poručík flotily zkoumá, odkud do planetární říše proudí piráti. Hra vypadá stejně kouzelně jako film, navíc nabízí interaktivní ovládání majestátných korábů a dokončení filmového příběhu. Je to jedna z prvních situací, kdy hra možná přebíjí film, protože nabízí ten stejný zážitek v mnohem osobnější formě. Exkluzivní práva převzala softwarová pobočka Disneyho, a tak jsou zaručené i filmové reálie. Zkrátka: v tomto cross-mediálním tahu provedl Disney dokonalý mat. Nedá se nic namítat.
Související odkazy: oficiální stránka
Planeta pokladů (Treasure Planet, USA 2002) V českém znění: Jan Maxián (Jim Hawkins), Vladimír Brabec (John Silver), Kateřina Brožová (kapitánka Amélie), Jiří Štěpnička (B.E.N.); Scénář: Ron Clements, John Musker, Rob Edwards, podle knihy R.L. Stevensona; Hudba: James Newton Howard; Režie: John Musker, Ron Clements; 95 minut, dabing
Nejposlouchanější
-
Charles Dickens: Zvony novoroční. Příběh o jednom snu, kouzlu zvonů a síle lidské solidarity
-
Molière: Lakomec. Ivan Trojan v titulní roli slavné komedie, v níž jde o peníze až v první řadě
-
Alexandre Dumas ml.: Dáma s kaméliemi. Příběh o tragické lásce pařížské kurtizány
-
Jaroslav Hašek: Na opuštěné latríně, Spravedlnost zvítězí. Dvě humoresky od mistra české literatury
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka