Písně pro uprchlíky

Potřeba hudebníků napříč globální scénou vyjádřit se k uprchlické krizi a projevit názor k vyhrocené politicko-bezpečnostní démonizaci nešťastníků stoupá; není dne aby nevyšlo album pracující s premisou: pokud se mě namísto hodnověrných zpráv dostává tendenční mediální manipulace, nezbývá než přijít s vlastními. Oči otevírajícími, byť se poslouchají těžce, jak tvrdí chorvatský zpěvák Mojmir Novakovič završující skladbu Ivo se šeće z nového alba Selo Na Okuke skupiny Kries výstižným videoklipem.

"Pro někoho z nás může být hrozné zpívat o politice, já si ale myslím, že téma uprchlické krize není o politice, ale o soucitu," tvrdí britský songwriter Nick Mulvey, bývalý člen skupiny Portico Quartet. Na druhém albu Wake Up Now zpívá: "Už se nechci dívat na to, jak ztrácíme čas. Probuďte se. Teď hned."

Když psal skladbu Myela, s veškerými zisky věnovanými britské humanitární organizaci, odmítl předstírat chápání nejistoty a traumat uprchlíků. Studoval archívy OSN, navštívil tábor ve francouzském přístavu Calais a od místních si nechal vyprávět, čím si prošli. Vizualizaci videoklipu pak svěřil výtvarníkovi a animátorovi Majidu Adinovi z Íránu; jak jinak, člověku na útěku před jistou smrtí.

Afričtí hudebníci už desítky let své krajany před cestou na vysněný Západ varují: pokud přežijete plavbu přes Středozemní moře, pamatujte, v Evropě vás žádný ráj nečeká. V roce 2012, kdy se na severu Mali rozhořela válka a do té doby mírumilovné zemi hrozilo nebezpečí islámského fundamentalismu, ocitla se spousta malijských hudebníků v první protestní linii. Na čerstvé albové novince La Confusion (Zmatek) dokonce i slepá manželská dvojice Amadou & Mariam, stranící se ve svém afrorocku dosud jakýchkoliv politických komentářů.

Skladba C'est Chaud se například ostře vyhrazuje proti bezhlavému opuštění domovů a téma La Confusion vysvětlila Miriam: "Žijeme ve velmi zvláštní době, kdy přestáváte rozumět tomu, co se děje. Cítili jsme, že lidé jsou zmateni, přestávají jeden druhému naslouchat a z velkých plánů zůstala jen prázdná slova. Ze zpráv slyšíme, jak se věci mění, nebo se začnou měnit, ale realita je jiná a my už nevíme, čemu bychom měli věřit. K pochopení toho, co se opravdu děje, musíme mít stále víc trpělivosti."

Do nejmasovějšího projevu solidarity posledních let, koncertům nazvaným Give A Home (Daruj domov), se 20. září, ve Světový den uprchlíků, zapojilo přes tisíc hudebníků z celého světa, včetně naší Katarzie a Thoma Artwaye. Akce pořádaná organizacemi Amnesty International a Sofar Sounds zavedla hvězdné i neznámé hudebníky do předem utajených bytů a míst: dřívější obří charitativní megaakce vystřídal intimní dialog v soukromí; setkání hudebníků, aktivistů a uprchlíků nemělo předem určený scénář, ten vyplynul z předávání prožitků a návrhů řešení s realistickým odhadem, čeho lze s hudbou dosáhnout.

Projevů solidarity s uprchlíky, propagovaných zdarma Facebookem, se například zúčastnili Ed Sheeran, Billy Bragg, Laura Mvula, Rodrigo y Gabriela, Gregory Porter, skupina The National nebo italský skladatel Ludovico Einaudi. Postoj k uprchlické krizi, konkrétně k dění na italském ostrově Lampedusa, dal zřetelně na vědomí už spoluprací se skupinou Canzoniere Grecanico Salentino. Ta jímavou skladbou Solo Andanta před dvěma roky přišla s prohlášením: "Máme povinnost se o uprchlíky postarat, jinak ztrácí smysl, abychom Evropu nazývali komunitou. Neměli bychom zapomínat, že jsme všichni potomci emigrantů."

Když kanadská novinářka, spisovatelka a aktivistka Naomi Klein tvrdí, že uprchlíci a změna klimatu nejsou problémy, nýbrž zprávy o borcení systému, její ostře vyprofilovaný názor bere britská zpěvačka Nadine Shah za svůj. "Když píšeš o životě někoho jiného, neseš osobní zodpovědnost za vyřčené," říká přitom Nadine, dcera pákistánského otce a norské matky. Před natáčením podle ní politicky nejostřejšího alba Holiday Destination proto nakoukala spoustu dokumentárních filmů, bavila se s uprchlíky, spojila se s nevládními organizacemi doma i Turecku a samosebou, zapojila se do Give A Home.

Ve skladbě Out The Way popisuje  Nadine s tmavou pletí osobní zážitky. "Táhni, odkud jsi přišla," slyšela od některých Britů. "A kam? Do Sunderlandu, kde jsem se narodila?" odpovídala jim. Dobře se u toho necítila a z podrážděného zvuku je to slyšet.