Petr Chudožilov: Lahvová pošta

Spisovatel a publicista Petr Chudožilov (nar. 2. února 1943 v Prostějově v rodině ruského exulanta) v letech 1966–1970 studoval při zaměstnání žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, ale studium ukončil bez závěrečných zkoušek. V období 1967–1969 byl redaktorem Literárních novin, Literárních listů a Listů. Od roku 1971 pracoval jako noční hlídač, řidič, stavební dělník. Byl signatářem Charty 77 a v roce 1982 se s rodinou pod nátlakem Státní bezpečnosti vystěhoval do Švýcarska. V exilu pracoval opět v rozmanitých, často dělnických profesích a zároveň studoval a znovu nedostudoval na basilejské univerzitě historii. Později se živil jako nezávislý publicista a spisovatel.

Autobiografická kniha Lahvová pošta podle autorova vročení vznikala od roku 1966 až do roku 2008. Odehrává se v atmosféře agónie novotnovského Československa druhé poloviny šedesátých let, událostí roku 1968, zejména ruské okupace a postupně přicházející normalizace. Autor v ní vypráví příběhy pražských intelektuálů, literátů, výtvarníků, vědců i umělců, kteří v těchto letech hledali azyl i vzájemnou podporu ve staroměstských hospodách. Sjednocujícím i obranným prostředkem proti nepřátelskému vnějšímu světu je alkohol, v obrovském množství prolévaný hrdly nešťastníků, jimž spisovatel, včetně sebe, přidělil expresivně laděná jména a přezdívky. Zasvěcení je většinou dokáží identifikovat, avšak všechny postavy románu přesně neodpovídají postavám skutečným – někdy skuteční aktéři sloužili jen jako inspirace k vytvoření jedné postavy.

Název knihy odkazuje ke dvěma hlavním konotacím – jednak k té alkoholické, ke všem těm vypitým lahvím a půllitrům, které snad pomáhaly přežít, a zároveň upomíná na poselství vložené do zazátkované lahve vhozené do moře. Je tu na jedné straně marnost takového počínání, avšak zároveň i naděje, že se zpráva jednou někde objeví.