Pěkně křivý český design. Berlínští kurátoři přišli s teorií, že české umění je špičaté
Co charakterizuje český design? Má nějakého jmenovatele, který by ho dokázal definovat v zahraničí? Berlínští kurátoři Wolfgang Binder a Bettina Güldnerová se domnívají, že něco takového existuje: špičatost, ostré hrany, skládané formy nebo geometrické mnohoúhelníky.
Na berlínskou definici typického českého designu bychom přišli asi jen těžko. Wolfgang Binder a Bettina Güldnerová se nicméně domnívají, že je v nás tento princip zakořeněný už po generace. „Češi a Slováci se silně zabývají geometrií a na jejím základě pak vytvářejí a vnímají věci celého světa a prostředí. Například nenapodobují tvary přírody nebo zvířat, nýbrž se na vše dívají optikou geometrie,“ vysvětluje kurátor Binder svou teorii, která stála u vzniku výstavy pro České centrum v Berlíně s názvem Pěkně křivý.
Na výstavě se německému publiku představilo přes 50 designových objektů, které Binder společně s Bettinou Güldnerovou nasbírali během minulých let na svých cestách do Česka. Ale jak upozorňují, přestože by se jmenovatelem této výstavy mohl stát kubismus, není tomu tak. „Jde nám spíš o určitou geometrii, která je jakýmsi leitmotivem celé výstavy a která nám poskytovala vodítko při výběru exponátů,“ vysvětluje architektka Bettina Güldnerová.
Dlouhodobé pátrání
Exponáty vystavené v berlínském Českém centru vyhledávali oba kurátoři například v dobových katalozích, v obchodech, na bleších trzích nebo přes eBay. Patří k nim většinou objekty ze 60. až 80. let, jako jsou plastové hračky od Libuše Niklové, odkapávač od Jiřího Hofmana, sáňky ve tvaru lichoběžníku nebo obal od tatranek. Binder a Güldnerová ale neopomíjí ani aktuálnější díla: prototyp kropicí konve od Barbory Tiché nebo silikonový přívěsek ve tvaru medvídka od Silvie Lovasové. Ostré a lomené kontury se podle nich staly charakteristickým prvkem českého kubismu počátku 20. století, ovšem doznívají i o několik dekád později.
Nejzajímavější díla českého designu
Pro Wolfganga Bindera je nejzajímavějším kouskem z české produkce samotná budova České ambasády v Berlíně.
„Ale pokud mám mluvit o designu, tak je to úžasná žehlička od Stanislava Lachmana, která má velkou žehlicí plochu ve tvaru kosočtverce, což je velmi neobvyklé a v dějinách designu vlastně jedinečné.“ Bettina Güldnerová naopak zdůrazňuje autodesign: „Modely škodovky, které pocházejí z pera jednoho slovenského designéra Jozefa Kabaně, navazují na historický manifest Pavla Janáka a znovu mu vdechují život. Opět se zde objevují hluboké diagonální plošné průřezy, trojúhelníkové útvary, vytvářející rafinovaný a efektní celek. Člověk zjistí, že i něco tak nudného jako automobilová karoserie může mít něco do sebe a že se to dá udělat dobře nebo špatně.“
Celý záznam ArtCafé včetně hudebního výběru Václava Havelky si můžete poslechnout zde:
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Idiot. Nadčasový příběh o víře, že dobrota může změnit lidská srdce
-
Friedrich Dürrenmatt: Listopadový podvečer. O setkání slavného spisovatele a vnímavého čtenáře
-
Miguel de Cervantes y Saavedra: Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha. Střet ideálu s realitou
-
Za úplňku a Vrátka z bambusu. Povídky japonských klasiků
-
Balla: Velká láska. Opravdový milostný román, nebo nesmlouvavý a ironický pohled na současný svět?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.