Pavel Zemek Novák: Chvála stvoření

Hosté Telefonotéky, na které se můžete těšit.

Pavel Zemek (vlastním jménem Pavel Novák) studoval hru na hoboj a skladbu na Brněnské konzervatoři u Bohuslava Řehoře a dále pokračoval ve studiu skladby na Janáčkově akademii múzických umění u Miloslava Ištvana, který byl pro jeho skladatelské zaměření určující, jak vzpomíná. Své hudební vzdělání – a hlavně kulturní rozhled a přehled o tom, co hýbe hudebním světem - si doplnil stipendijním pobytem v Londýně a v Paříži.

Jedním z rysů formové stavby 6. symfonie (2016) je hledání v oblasti hudebního času. Jeho základem je výrazná dynamičnost a dvouvrstevnatost: pro linii směřující k „bezčasovosti“ je charakteristická symbolika čísla 12, druhá vrstva se odlišuje drobnými rytmickými hodnotami. Symboliku doplňuje číslo 3: partitura je protkaná tříčlennými melodicko-rytmickými tvary. Prolínání těchto dvou vrstev je zřetelné již ve vstupu a doznívá v samotném závěru. Unisonová technika symfonie představuje hranice možné komplexnosti: ta se odráží až v devíti různých časových vrstvách (začátek 2. věty), melodická linie se rozeznívá v širokém tónovém prostoru a vytváří barevnou polyfonii – téměř každý z nástrojů nebo nástrojových skupin má své vlastní řešení fráze. Unisono odstraňuje disonanci z vertikály. Závěr symfonie je doplněn o parafonii, ranou formu kvartového organa. Text zhudebněného Chvalozpěvu stvoření je v českém překladu (P. Bonaventura, OFCap.), který může přiblížit snahu sv. Františka z Assisi o srozumitelnost veršů v dobové piemontštině. Hudební zpracování zdůrazňuje bohatství a pestrost originálu, svou komplexností však přesahuje rámec hymnu a má obecnější titul Chvála stvoření. Z pohybu formy, ze všech barev, prostorů a časů, ze všech obav, nejistot a nadějí zaznívá chvála Stvořitele a jeho stvoření.

Pavel Zemek vytvořil už přes sto komorních a orchestrálních skladeb pro různá obsazení, v nichž se už v 90. letech začala rýsovat jeho dnešní propracovaná metoda výhradního užívání unisona – tedy jednohlasu, který postupuje horizontálně a resignuje tak na možnosti, dané hudební vertikálou. Po roce 1995 napsal celou řadu sólistických skladeb pro různé nástroje, v nichž si nosnost této metody ověřoval i na delších časových plochách.

Jak sám uvádí, přivedla ho k této metodě jeho vlastní praxe hobojisty v divadelním orchestru – spolu s lidovou moravskou písní a gregoriánským chorálem. Jeho pevné duchovní zázemí je mu trvalým inspiračním podnětem. Některá díla od počátku vzniku překračují úzký koncertní rámec a jsou určena pro akustické prostory chrámu (např. Chrámové sólo pro klarinet). Za svou 2. symfonii "Pašijová" obdržel P. Zemek Jubilejní cenu Leoše Janáčka – skladatele, kterého si veice váží, včetně jeho vztahu k lidové písni. Zemkovy skladby se hrají u nás i v zahraničí, např. klavírista William Howard provedl kompletní soubor 24 preludií a fug na festivalu v Dartingtonu a krátce nato je také natočil. Když se podíváme na seznam Zemkovy tvorby, téměř každá skladba nese ve své, titulu nebo podtitulu slovo „unisono“.

Pavel Zemek Novák je zajímavá osobnost s bohatým tvůrčím záběrem, orientovaným spíše směrem k duchovní hudbě nebo hudbě s hlubokým vnitřním obsahem. Jeho hudba je barevně bohatá, přestože – a nebo právě proto že – pracuje důsledně s jednohlasem. Co tato metoda umožňuje a co naopak skladateli upírá? Jaká je pozice soudobé hudby u nás z pohledu samotného tvůrce? I o tom se hovořilo v Telefonotéce.

Skladatel Pavel Zemek Novák, premiéra symfonie Chvála stvoření, 6. února, Rudolfinum |foto: Tomáš Vodňanský

Čtěte také: Archiv odvysílaných dílů Telefonotéky.