Pavel Vranický: Orchestrální dílo 4

(…) Dirigent Marek Štilec se nachází v prostředí pro něj už dobře známém. Tomu odpovídá i štědrá frekvence jeho nápadů, které se týkají tempa, agogiky, dynamiky a dalších prostředků přednesu. Jeho pojetí je v každém ohledu kultivované, nebojí se upozornit na živelné taneční elementy a neztrácí ani na okamžik nad partiturou přehled. Zvlášť bych upozornil na Štilcovo pečlivé vnímání melodické linie, ať už v sólech, či orchestrálním tutti, nikdy ji tento dirigent neztrácí ze zřetele. (…) Hudba Pavla Vranického je pro dnešní generace svědectvím o tom, že čeští klasicistní skladatelé už před Bedřichem Smetanou měli evropské renomé a postavení, o jakém se mnohým autorům po nich ani nesnilo. V případě Pavla Vranického to bylo postavení zasloužené a jeho dílo si současnou renesanci v kvalitní interpretaci skutečně zasloužilo. (…)