„Padre Boemo“. Život na výsluní i v ponížení. 340 let od narození Bohuslava Matěje Černohorského (1684−1742)

Životní příběh „českého Bacha“ – termín vžitý v 19. století – by vydal na dobrodružný román. V Praze se stává Černohorský novicem hudebně nejčilejšího řádu františkánů – minoritů, to mu bylo asi 19 let. Velmi brzy ale odchází coby talentovaný varhaník do Assisi, poté do bohatého centra minoritů města Padovy. Složité korespondence mezi Prahou a italskými konventy objasňuje v poutavém povídání o době 2. poloviny 17. století profesor Stanislav Bohadlo.

Černohorský reagoval na výzvu Prahy ohledně návratu až v roce 1720 a těžce si tam zvykal. V Čechách ponižován, trestán a zbaven všech titulů a hodností, v Itálii obdivován, i proto se do Padovy v roce 1731 navrací, do funkce prvního varhaníka v tamní bazilice. Poslední cestu do Čech už Černohorský nedokončil, zemřel v Grazu v 58 letech, což už bylo tenkrát stáří. V Rakousku i Itálii byly slouženy za „Padre Boema“ mše. V Praze nikoli. Proč? I o tom se dozvíte v Akademii, která nabízí rovněž seznámení s Černohorského skutečným dílem.

Doslova detektivní práci ohledně zjišťování pravosti autorství Černohorského skladeb pak odhalí varhaník, badatel a vydavatel Tomáš Thon. Velkou roli v ní hraje hluboká znalost ladění varhan té doby. Český rozhlas přispěl do hádanky s heslem „Padre Boemo“ natáčením tzv. Černohorského skladeb na repliku barokních varhan v Kostele Jana Křtitele v Hlučíně. Nové kritické vydání Černohorského varhanních skladeb je pak nemilosrdnou zprávou o jeho (ne)autorství dochovaného díla, na jedinečnosti skvělého improvizátora, interpreta a skladatele to ale nic nezměnilo. Černohorského hvězdu následovali po staletí další hudebníci a mluvíme přímo o Černohorského škole. Také proto se jeho osobností zabýváme v roce 2024 a jistě to není naposledy.